Kumbaya, my lord, Kumbaya!

A v pekle sněží...

7. 9. 2008 17:59
Rubrika: Žvatlání

Už je to čtvrtý den, kdy ležím v posteli, hraju Travian, obrážím diskuze na signálech a vlastně nemám moc do čeho píchnout, protože mi moc nejde se soustředit (a abych pravdu řekl, tak se mi ani nechce). Zítra už do práce, vypsat si dovolenku na čtvrtek a pátek, kdy mi bylo tak zle, že jsem nezvládnul pracovat z domova a choval se jak Karafiátovi Broučci, co "spali a spali". Zpestření mi zajistila až včerejší událost:

  Bratr povýšil na manažera, sláva mu, bere tak o 10.000Kč víc než já, takže si bude moct dovolit více a kvalitnějšího alkoholu. Neskonale se těším, až ho zase uloví nějaká rozumná slečna (nikdy jsem nepochopil, proč to dělají a co jim za to nabízí) a on se začne chovat jako člověk, začne používat kartáček častěji než téměř vůbec (že prý používá zelenou ústní vodu), začne se mýt častěji, takže mu, když přijde domů, nebudou smrdět nohy tak, že sousta, která jste snědli před chvílí, se Vám tak nějak samovolně vrací zpět, podívat se, jestli náhodou stupačkama neprotékají fekálie ze všech 10ti pater co bydlí nad námi... To však ještě není to hlavní.

Jako manažer musí nosit do práce košile. Košile u nás v domácnosti vlastním já. Bratr mi jako první sebral tu, která vypadala nejvíce vyžehlená - o firmy Luggi. Jeho argument, že mi nechtěl brát Eternu, jsem mu nejdříve chtěl špičkou své boty vecpat tam, kam patří, ale rozmyslel jsem si to a vyhradil mu košile, které si může půjčovat. Samozřejmě, že jsou to ty, které prakticky nenosím, takže újma a škody budou minimální... Včera přišel s tím, že košile po třech dnech nošení smrdí... pogratuloval jsem mu, nazval ho Kolumbem a oznámil mu, že košile se mění každý den. Prý, žádný problém, za chvíli letím do práce, tak mi jednu vyžehli. Za 15 minut se dostavil opět a prý, kde že má tu košili. Ukázal jsem do skříně, odkud bratr volal, že tam žádnou vyžehlenou nevidí. Potvrdil jsem mu, že k očnímu nemusí a že skříň není z myslícího hruškovníku, takže vyžehlené prádlo vonící levadulí očekávat nemůže. Zkoušel řešit tuto problematiku diplomacií, ale neuspěl. Přišlo tedy na nejhorší.

  Seznámil jsem vzájemně Petra s žehličkou. A pokračujeme: nalij do žehličky vodu. "Kudy? Nikde není otvor!" Tady to se vysune a sem to naliješ. Hlavně nepřelij ryzku. "Jakou ryzku?" "Aha, kde je voda?" Obvykle teče v koupelně a kuchyni. Výborně, teď žehličku zapni a počkej, až se nahřeje. "Nahřeje?" Prostě počkej, až to světýlko zhasne. Tak, začneme límcem, rozepni knoflíčky, které ho drží. Ne, neboj se, tohle je napařovačka, tou košili nespálíš. Ta košile nekouše, neboj se, nejde něco vyžehlit víc než je vhodné. Drž se té žehličky jako drží půllitr, nedrž to jako švába, teď ramena, ještě druhé ramne, přední část 1/2, záda se žehlí nadvakrát, přední část 2/2 a samozřejmě rukávy. Kolem knoflíčků se s tím nedělej, přežehli to z rubu, bude to lepší a rychlejší. Celkový čas: 26 minut, na začátečníka to není špatné.

  To už se nad Petrovo nemohoucností a prvními krůčky bavily i obě spolubydlící a přes telefon jsem ten zážitek zprostředkovával i přítelkyni. Petr poprvé žehlil, nevěřil jsem, že se toho dožiju, v pekle musí sněžit a to mě docela štve, protože jediná myšlenka, která mě uklidňovala byl fakt, že bych byl v teple a nebyl by tam průvan jako v nebi.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

PS: Přeci jenom přidám ještě jednu historku, asi rok starou, kterou nelze nezmínit: Kupoval jsem si oblekové kalhoty a na mou postavu musím mít sámky (švadlenky už vědí). Prodavačka mi v OD Kotva donesla jedny, které jsem už zdálky odmítal se slovy: "tohle si odneste, ty nepůjdou žehlit" - ono čím více přehybů, tím větší práce, jako by nestačilo to, že člověk nesmí nažehlit dvojité puky. Prodavačka se uraženě otočila a procedila "hlavně, že si je žehlíte sám". Kamarádka, která mi pomáhala při výběru se usmála a řekla "víte, on si skutečně všechno žehlí sám". Prodavačka se rozzářila, přišla ke mně a hned se ptala: "nemáte náhodou bratra?" "Náhodou mám a tomu taky nikdo nežehlí" čímž z prodavačky byla ochota sama. Ano, Petrovi nikdo nežehlí, dříve proto, že nežehlil nikdy nic a od včerejšího dne proto, že si žehlí sám...

Sdílet

Komentáře

AniTak Ha Ha Ha :-) Být tou porodavačkou, zeptám se úplně stejně.
Hezké a vtipné.

herby hezký počtení! :)

fisk To mi silně připomíná situaci u nás doma:,,Vyžehli mi tričko, košili, kalhoty, ohřej mi večeři, nachystej mi svačinu, pujč mi peníze, nemám drobné-------" A další a další a další bratrovy nároky.... je mu 18 a je svéprávný, ale to jen tak mimochodem....to

BoženkaT celej muj bratr, setkání s žehličkou by nepřežil :-)

Karin Zajímavý... Máš rád svýho bráchu? Jen že o něm píšeš jako o alkoholikovi a největší spodině, ale přitom jsi ho naučil žehlit, měl jsi s ním trpělivost, stál Ti za Tvůj čas. Takže ho asi rád máš... =)
Jinak... Prý v nejhorší části pekla je možná mráz a hrozná kosa, takže Tvůj cíl být ostatním příkladem je asi lepší než chtít do pekla (když nemáš rád zimu :-) )
A poslední je malá drobnost, ale neodpustím si - ryska na žehličce se píše se s. Prosím, neuraž se...
Máš zajímavý blog.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio