Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Jak jsem se umyl - příběh o čistotě

4. 9. 2008 23:53
Rubrika: Žvatlání

Psát o denní starostech můžu jindy, chtěl jsem psát o své cestě do Indie, ale zrušili mi ji, že prý jsem příliš mladý. Stávají se i horší věci, alespoň můžu v klidu vyléčit tu nemoc, co jsem někde chytil. Doktorka mi zase předepsala antibiotika, která původně byla pro koně, než zjistili, že to člověka nezabije. A protože "co Tě nezabije, to Tě posílí" tak je dnes používají lidé, aby se vyléčili. Mám s nimi už jednu svou zkušenost, dostal jsem je před cestou do Ameriky. Jsou neuvěřitelné, ve čtvrtek mi bylo zle, zašel jsem za doktorkou, odpoledne, dostal tyhle kouzelné prášky (tři prášky! Berou se po 24hodinách, za 30 minut mám pocit, že mě někdo praštil velkou, gumovou palicí přímo do hlavy a ten pocit mi vydrží hodinu, pak se ještě dvě hodinky na to mírně motám. V pátek jsem si vzal druhý a v sobotu, v letadle, třetí. Nevím jaké máte zkušenosti vy, ale jet leg (česky časový posun) je hrozná potvora. Takže souhrnem - prášek se bere tři dny, potom nemusíte prakticky ani odpočívat, ani spát, stejně Vás dokáže uzdravit. Játra, ledviny a ostatní orgány Vám jistě za tuto beta verzi chemoterapie poděkují.

No, po takhle dlouhém důvodu se snad dostanu i k věci - chtěl jsem dnes napsat, jak se stavím k čistotě. Prostě mám silnou potřebu vytroubit to do světa. Předesílám - nejsem členem společenství čistých srdcí, mám pocit, že by mě hrubě nepřijali a vlastně ani nemám zapotřebí demonstrovat nějaké rozhodnutí. Ale zpátky na počátek - bylo mi sladkých 18, když jsem si vyzkoušel své poprvé. Bylo mi sladkých 20, když jsem se rozhodnul, že mě vysoká škola nebaví, takže jsem začal studovat a odstěhoval se od rodiny, které jsem měl plné zuby. Bylo mi krásných 21, když jsem dostal kopačky a řekl jsem si, "proč ne, dostane Tě z toho jiná" a nebyla jedna. Stejně to nefungovalo, pokud byste to chtěli zkoušet, stejně jako  utápět starosti v alkoholu - nejdřív lehké opojení, pocit triumfu a vítězství, ráno pak deprese, kocovina a starosti zůstaly.

Bylo mi 22, potkal jsem jedno mládě, milé mládě, hravé, dravé, roztomilé, strašně moc věřící, až jsem nechtěl věřit, jak moc může někdo věřit. Věděl jsem, že budeme mít problémy, ale nijak jsem to neřešil, kdo by řešil takové prkotiny, jako je věkový rozdíl pěti let, naprosto rozdílné prostředí kde žijeme, rozdílné způsoby života, rozdílné chápání víry, různá města (jen 100km daleko), prostě po zhodnocení všech těchto faktorů jsem si řekl - a proč ne, bude legrace, je fajn, je příjemná, třeba jí zlomím...

Jak šel čas, objevoval jsem větší a větší rozdíly, ale nevzdávali jsme to, ani já, ani ona. "Sex je polovina vztahu" říká se tam, kde se pohybuji většinu svého času. Najednou jsem slyšel, že vztah má tři části - duševní, fyzickou a duchovní. "Duchovní stránka, co to je?" napadlo mě a nechal si to vysvětlit. Společná modlitba je nádherná věc, je to mnohem intimnější, než jsem si kdy dovedl představit a kdo nezažil, nepochopí. Poznávali jsme odlišnosti našeho chápání ve všech třech rovinách, hledali jsme rozdíly. Trvalo nám to půl roku, než jsme dokázali zlomit prokletí "hledání rozdílného. Nejde zapomenout na den, kdy se tohle zlomilo. Tábor, koncert Rebeccy st. James, slyšel jsem z něj jen první tři písničky, pak jsme se dali do řeči a probrali čistotu. Když se otočím a pohlédnu zpět, musím se pousmát - muselo to pro mládě být velmi těžké, vysvětlovat něco, co je samozřejmostí celý její život, vlastně mě učila jíst "vidličkou a příborem". Zároveň ji musím sklonit poklonu, že dokázala čelit mým zvídavým otázkám. Ten večer se v našem vztahu spousta věcí změnila. Začali jsme hledat společné.

Když jsme skončili rozhovor (pár minut po konci koncertu), řekl jsem jen, že potřebuji hromadu času, abych si to pustil hlavou, že je to pro mě nová myšlenka. Nepřijímám věci "protože mi to někdo řekl" a trvalo mi to více než čtvrt roku, než jsem pochopil první z faktů, které "čistota" přináší. Snad jen poznámka pro obě strany barikády - pokud chcete pochopit "tu druhou stranu" tak musíte odložit vše, co znáte a začít ono poznání stavět zcela od začátku. "A co když se vezmou a nepůjde jim to v posteli" ptá se jedna strana "jsou manželé, mají se rádi, dokážou to vyřešit" odpovídá druhá. Prvním se zdá, že je odpověď slabá, druhým otázka hloupá a zbytečná. Jedná se o dva pohledy, dva různé světy, ale skutečně stojí za to, vyslechnout si tu druhou stranu a snažit se pochopit, takový dialog dokáže obohatit obě strany.

Psal se listopad, možná prosinec, nejsem schopen říci přesně a já jsem se po dlouhém váhání rozhodnul vyznat jaký jsem člověk, co jsem dělal a jaký jsem byl. Bál jsem se, že to "mému mláděti" zlomí srdce. Nezlomilo. Ale trvalo to více než půl roku, než jsem slyšel z její úst, úst mé slečny, mé přítelkyně, které jsem svěřil všechna svá tajemství, celý svůj život, že mi odpouští, že mě přijímá takového, jaký jsem, na základě mé skutečné a hluboké lítosti. Poku na čistotu nehrajete a klepety si na čelo, že "další zblnul", chci jen dodat - lituji toho, že nemám co dát, jako VELKÝ dar. Když jsem se daroval poprvé, bylo to z lásky, upřímné, hluboké a pravé lásky, tak čisté, jak to umí jenom děti a pokud byste se mě zeptali, jestli bych to chtěl změnit, odpověděl bych, že nechtěl, že věcí, které se staly sice lituji, ale tím, že se staly mi byla otevřena cesta k tomu, abych mohl dnes upřímně litovat.

Pro ty, které by zajímaly praktické aspekty čistoty, přkládám seznam tak, ja jej chápu já:

  • namísto "zábavy v pelíšku" musíte vymýšlet co budete dělat, o čem se budete bavit, čím svůj protějšek poznáváte stále hlouběji
  • právě poznávání se vede k potřebě hlubší komunikace. Čím více se spolu bavíte, tím více je potřeba řešit spory a rozdílné názory, čím více se řeší spory, tím více se poznávate a jste nuceni více naslouchat, snažit se chápat a "otevírat své srdce"
  • otevření srdcí je cesta ke společné modlitbě
  • samo se nabízí, že pokud není žádný sex, spory nelze sexem "řešit" přesněji řečeno odsouvat jejich řešení
  • uznávám, že čekat do svatby může být strašně dlouhá doba, nemyslím si, že je to nezbytně nutné, ale zvažte, jak velký svatební dar, jak JEDINEČNÝ a neopakovatelný můžete svému protějšku darovat a jak moc by si Vás za to měl považovat 

Poznámka pro věřící - vzdát se sexu rozhodně není snadné. Dovolím si poznamenat - že mi bylo odpuštěno je krásné slyšet, ale ve skutečnosti mi nemá být co odpuštěno, vžyť v případě církve, neznalost zákonů a pravidel omlouvá.  

Snad jsem nic neopomenul. Pokud se Vám zdá, že z toho všeho vynechávám Boha, tak věřte, že Bůh je obsažen v celém mém příběhu...

Sdílet

Komentáře

Lenochod díky za tvou otevřenost...

Ferenc Papo díky za otevřenost. Při čtení jsem si vzpomněl na jeden výrok ze školy: “Když si nejsou neprijemni pri podání ruky, tak jim to na 99% bude klapat v posteli.” si prof. Tavel (učí psychologii)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio