Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Hlasité mlčení

26. 11. 2008 15:38
Rubrika: Žvatlání

  Mlčení. Dlouhé mlčení. Ticho a klid. Mívám hodně dlouhé nápory špatné nálady, kdy se zoufale snažím o jakousi sebereflexi a čím více se snažím, tím horších výsledků dosahuji. To tedy pro informaci co jsem dělal poslední dva měsíce. Byl nemocný, sportoval, byl na operaci, nic nedělal a hřešil. Hodně.

  „Vyznávám, že často hřeším“ říká se během liturgie v katolickém kostele a ano, mám silnou potřebu se přiznat, že jsem slabý. Nemám sílu bojovat s hříchem. Vím, že jsem hříšný člověk, konám mnoho, zla, nechávám se strhávat náladami a namísto lásky, štěstí a spokojenosti pak rozdávám jen chlad, nesouhlas a šťouchance pod žebra. Jsem člověk hříšný. Bolí mě to, trápí mě to. Je nevýhodou být evangelíkem – nikdo vám s hříchem nepomůže, nikdo vám neřekne – udělej to a to a bude Ti odpuštěno, každý z nás si musí najít tu svou cestu k Bohu, který mu řekne – „jdi a nehřeš již!“

   Bloudím, tápu, jsem obklopen tmou, šátrám kolem sebe rukama a hledám, kudy ven. Stydím se, neskonale se stydím a ve své neskonalé hanbě si nedovolím promluvit na toho, který by mi mohl pomoci, jediným slovem mě vyvést z temnoty. „A oni v nouzi úpěli k Hospodinu, on je vyslyšel a vyvedl je z otroctví“ – nedovolím si to, ještě není ten správný čas na pokání, ještě stále jsem svůj hřích neporazil, je silnější, možná se ho jen nechci zbavit, protože jsem líný, nevím, není to podstatné, stejně musím začít u sebe, vzít do svých rukou zodpovědnost za mé chování a změnit se.

  V posledních dvou týdnech mi trochu „otrnulo“ – cítím se lépe, jsem svěží, optimistický, mám své dobré období, kdy umím rozdávat radost, lásku a smích na tuny, není snad nic, co by mě srazilo na kolena, zastavilo, zničilo můj úsměv na tváři. Umím se opět smát, ale hluboko uvnitř vím, že je zde něco co bych měl vykonat. Nádech, výdech, zbavit se všech falešných ohledů, přestat si ospravedlňovat své chování, a že jsem v tom zatraceně dobrý, přestat se dívat jiným směrem. Bůh prý pomůže každému, v to věřím, nicméně vím, že je tam dodatek – pokud člověk pomoc chce, projeví alespoň maličko snahu.

  Sepsal jsem to, snad to i vystavím, ulevilo se mi, snad opět naleznu cestu jak se modlit (v součastné době se nedokážu dostat přes přímluvné modlitby za lidi kolem sebe), jen se více snažit, jít do sebe.

Prosím, Pane, dej mi sílu bojovat a porazit hřích, očisti mou duši, pomáhej mi být lepším, abych mohl zase cele rozdávat radost, lásku a smích. Amen

Sdílet

Komentáře

petka84 Jo, Je to jeden z nejhorších pocitů, co znám - prozření toho, jak jsem špatná, slabá, ubohá,...jak je těžké s tím něco dělat...znovu a znovu
...přeju hodně Božího požehnání obzvlášť do takových dní
Díky

alveryon mívám něco podobného cyklicky..nějak žiju a pak přijde tohle...pomůže mi to něco změnit...než se zase zaběhnu do nějakých špatných kolejí-pak to přijde znovu..je zvláštní, že to mám až od doby kdy věřím

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio