Civilní víra

Je to již více než měsíc co se mi dostala do rukou brožurka schválená a vydaná Synodní radou ČCE. Jedná se kratičká vysvětlení některých věcí o víře. Je to psáno s nadhledem, lidsky. Pár z nich chci dnes přepsat sem, na blog. Prosím obzvláště Ty, kteří jsou věřící jiné církve, aby se pokusili přijmout následující řádky s tím, že jsou určeny především lidem zvídavým, ale nevěřícím, a tedy mohou pobouřit...

Hodí se křesťanství do dnešního světa?

 Pro někoho je křesťanství uzavřená kapitola, která je dnešnímu světu cizí. Je však mnoho lidí, pro které je víra důležitá a nikdy by se jí nevzdali. Jsou mezinimi staří i mladí. Najdeme mezi nimi vědce, lékaře, politiky, umělce i obchodníky. Bible patří mezi nejprodávanější knihy na světě. KřesŤanství na rozdíl od mnoha módních směrů není jen myšlenka, názor či teorie. Víra neaspiruje ani na jednotný výklad světa. Je to něco daleko prostčího a jednoduššího - pozvánka k naději, k novému pohledu na život a na svět. Je to výzva, kterou by bylo škoda obejít.

Proč je církví tolik? 

Pro někoho by možná bylo přesvědčivější, kdyby byla jenom jedna církev a jedno spolehlivé učení. V žádné oblasti života však není dobré, když má někdo monopol a chybí mu konkurence. Byla to především veliká moc a výsadní postavení postavení, co přispělo k tomu, že se církev dopustila řady chyb a nespravedlností. Jestliže dnes vedle sebe žije celá řada církví, neznamená to, že musí jít proti sobě. Významná část toho, co se dnes jednotlivé církve vyzvávají a učí se shoduje. Rozdíl je pouze v některých důrazech a způsobech zbožností. I když rozdělení církví církví působí dodnes řadu problémů, svědčí součastně o tom, jak bohatá a rozamnitá je křesťanská víra. Každý si proto může najít společenství, které mu bude blízké a kde najde svůj domov. 

 V čem jsou evangelíci jiní?

Evangelíci (někdy nazýváni také protestanté) kladou velký důraz na osobní vztah k Bohu. Ve svém učením se snažíme vycházet z bible a co v bibli oporu nemá, nesdílíme. To je důvod většiny rozdílů, kterými se lišíme od římskokatolické nebo pravoslavné církve. Evangelické pojetí víry a života je však natolik široké, že se do něho vejdou všichni, kteří se shodnou na základních věcech a nelpí na jediné podobě víry. Místo abychom svým členům předepisovali, jak se mají chovat, vedeme je k vlastní odpovědnosti před Bohem. Patříme do skupiny protestantských církví, které rozvijí dědictví reformace. Hlásíme se k Husovi, Komenskému, Jodnotě bratrské, luteránům i reforomovaným. Oficielní název naší církve je Českobratrská církev evangelická.

Musí chodit evangelík do kostela?

Nemusí. Mnozí tam však chodí rádi. Návštěva bohoslužeb pro ně není nudná povinnost, ale příležitost načerpat sílu a odhodlání do dalších dnů. V kostele slyšíme, na čem Bohu záleží a jak to můžeme naplnit ve svém životě. Sdílíme se o svou víru, radost i naději. Společně se modlíme a i zpíváme. V církvi se však nekonají pouze nedělní bohoslužby. Během týdne se na farách scházejí děti a mládež, dospělí i senioři, hudební a pěvecké skupiny a někde i rodiče s malými dětmi. V našich sborech se také organizuje sociální pomoc a ve střediscích Diakonie církev pomáhá lidem s různým typem postižení. Církev je rodina, v které může mít člověk zázemí a oporu.

Co je křest?

 Křest je událost, při které se Ježíš Kristus viditelným způsobem přihlásí k člověk, který mu uvěřil. Křest nám dává jistotu, že nás Bůh miluje a nikdy neopustí. Tento Boží slib platí navždy a nikdo ho nemůže zrušit. Křest se koná pokropením nebo ponořením do vody. Tak jako voda smývá špínu, potvrzujenám křest odpuštění hříchů. Křtem končí jedna etapa našeho života a začíná nová - život s Kristem. Člověk může být pokřtěn v každém věku - ale jen jednou v životě. Malé děti křtíme na žádost věřících rodičů. Ti se spolu s kmotry zavazují, že své děti povedou tak, aby se mohly ke svému křtu sami přiznat. Dospělí, kteří dosud nebyli pokřtění a uvěřli až v pozdějším věku, se mohou na křest připravit a vyznat svou víru v Krista ve shromáždění církve.