Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Epitaf smilstva - obrazy z hlavy

5. 2. 2009 0:34
Rubrika: Žvatlání

Dotek Tvé dlaně, dostal se mi pod kůži, jako jehla,

Třpyt v Tvých očích, tichý smích, naše hlavy v oblacích,

Dotek druhý vášeň budí, po páteři běhá mráz,

Tvé polibky jak oheň spalují mé tělo,

Háďata dvě propletené, tanec vlků na lukách,

Drápy tnoucí, hrdla řvoucí, tichý sten a pak jen tma,

Dva ulepení bojovníci, oddají se sobě zas,

V místech která nejsou, v čase který není náš.

Však každý z nás má srdce chromé, bolavé a zlomené,

Tobě z něho krev se řine, moje jinde ztracené,

Další bouře, spousta vášní, po tři roční období,

Naše touha stále hoří, ke mně však Bůh hovoří,

Musím končit, je čas řešit, vždyť jsme oba dospělí,

Poslední polibek, zas a zas, každý poslednější než ten poslední,

Po tváři nám slza kane, úsměvy nám hyzdí pláč,

Neodjížděj, prosím, ještě, musím běžet, měj se, pa,

Čeká na mě jiné děvče, víra v Boha, jiný čas,

Na Tebe však vzpomenu si, každou chvíli, zas a zas.

Prosím tímto o odpuštění všem, které jsem kdy políbil; cesty zpátky pro mě není, svůj cíl jsem si vytyčil; nové skutky, láska Boží, očištění skrze kříž; snad mi cesta, život nový, nadosmrti vydrží.

 

Je to jen volný proud myšlenek, takové zamávání svému já, vyčištění si hlavy, které bych rád měl dostupné kdykoliv budu na Internetu, abych nezapomněl odkud pocházím.

Sdílet

Komentáře

rafael pěkné, oslovující<br />
(asi nejdou vypsat ty dojmy, co v člověku asociují v důsledku vlastních zážitků)

spitfire ale jdou, od toho je poezie, třeba Květy Zla...<br />
<br />
Mám ďábla po boku, pořád vím, že tu je,<br />
jak nehmatelný vzduch kolem mne se plouhá,<br />
polykám, dýchám ho, plíce mi spaluje,<br />
to od něho je ta věčná a hříšná touha.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio