Sex v tramvaji i mimo ní.. 1.část

Píšu když, když mám náladu, myšlenka není vždy podmínkou. Už delší čas se chystám napsat článek „Bůh má rád pastelky a já jsem pes“ ale ještě nepřišla ta správná nálada, která by mi přinesla ta správná slova. Dnes mě v tramvaji napadla myšlenka, přišla s ní na návštěvu i nálada, ale jaksi zapomněly, že mám i další věci v hlavě. Nu co, nu nic, kdyžtak to bude trochu zmatené J

Poslední týden, možná o něco déle jsem zuřivě vedl dlouhé, úmorné diskuze na téma „sex“. Sex je ta aktivita, kdy pán leží na dámě (misionáři to tak učili indiány) nebo dáma klečí na všech čtyřech a vzpřímený pán klečí za ní (to indiáni znali od zvířátek) a pak ještě spousta dalších pozic a poloh, kam až lidská fantazie dovolí jít. Sex je ta aktivita, která vede k dětem. Sex je ta aktivita, která uvolňuje pocity štěstí. Sex je ta aktivita, která upevňuje vztah. Sex je ta aktivita, kterou umí provozovat i zvířátka (tedy, tam se tomu říká páření – každý kdo kdy viděl fotky tří jelenů, tří zajíců nebo jiných zvířat dojde rychle k názoru, že tříření není jaksi ono a zůstane raději u slova páření).  Pak je tady individuální vnímání sexu – sex je moje potřeba, sex je krásný, sex je povinnost, sex je dar partnerovi a spousta jiných.

Přemýšlel jsem a stále přemýšlím, jaké je vzájemné postavení sexu a člověka, co sex člověku přináší a co mu bere? Jak důležitý je sex pro jedince a jak důležitý je pro vztah dvou lidí? Jak moc se mění náš pohled na sex?

Už jsem psal, že pokud sex ze vztahu vynecháme, alespoň ze začátku, pomáhá to, podle mě, rozvoji komunikace. Uvědomil jsem si, že je na tom mnohem více pravdy, než jsem doufal. Při diskuzi vnímám dva ostré protipóly ve dvou tvrzeních, které často lidé na obhajobu sexu uvádějí – „sex si musíš vyzkoušet, abys věděl do čeho jdeš“ a pokud argumentuji, že lidé musí trávit více času mimo postel, pokud sex nemají, tak slyším „člověk sexem moc času netráví“. Myslím, že kdybych požádal o soupis „parametrů, které musí partnerka splňovat“, pak by se tam slova „musí mi vyhovovat v posteli“ téměř jistě objevila. U kolika lidí by se ale objevilo „musí umět vařit tak, aby mi chutnalo“?  Dovolím si tvrdit, že jezením pokrmů od své budoucí manželky budeme trávit výrazně více času než sexem. Přesto má sex vyšší status než vaření.  Je to snad tím, že se člověk sex nemůže naučit? Osobně si myslím, že naučit se, jak uspokojit partnera po stránce chuťové a naučit se jak uspokojit partnera po stránce fyzické je si jaksi zarovno. Stejně časem dojde na pár zaručených fíglů (vždy se zavděčím svíčkovou s brusinkama pro chuť a polohou „na koníčka“ pro tělo).

Existuje takový vtípek, mužsko-ženský slovník (jedna verze např. tady: http://www.januska.estranky.cz/clanky/legracky_-_/muzska-cestina---slovnik-pro-zeny) . Kde si autor dělá legraci z faktu, že muž vyjadřuje svou „lásku“ přes postel. Mám pocit, že jsem vždy měl tendence k takovému koloritu sklouzávat. Říct „miluji Tě“ a myslet „chci se s Tebou milovat“. Pokud se sexem ve vztahu počkáme, kdy budu říkat „miluji Tě“? Prvních pár týdnů, kdy jsem zamilovaný, pak ze zvyku a pak už vůbec? Nebo si uvědomíme co vlastně říkáme, že vyznáváme lásku, city. Poučil jsem se – ženám a dívkám pouhé „miluji Tě“ moc dlouho nestačí. Rády důkazy. Kytičku, pohlazení, básničku, jakoukoliv pitomost, kde by byl poznat vlastní nápad či investovaný čas (dámy jistě vědí o čem píšu, pánům doporučuji dělat si poznámky).  Tohle se člověk musí naučit, pokud sex nemá k dispozici a myslím, že se to neztratí – tedy, rozvijí se i ta neverbální komunikace, která je nesmírně důležitá.

Pořád tady melu něco o „počkat nějaký čas“ – jaký čas? Jak dlouho to je? Odpovědi mě napadají dvě – první, přesnější, Šalamounská – když už budete mít pocit, že jste i bez sexu šťastní a spokojení, dojdete k závěru, že jej vlastně nepotřebujete, že váš vztah funguje i bez něj. Druhá, méně přesná, ale pochopitelnější – určitě nezačínat se sexem, dokud je člověk zamilovaný. Dejte si čas, trochu vystřízlivíte, zjistíte, jak moc si rozumíte a jestli si máte co říct. Pokud ne, tak proč s takovým člověkem mít sex? Sex upevňuje vztah, může být také nositelem vztahu, ale pokud touha a žádostivost vyprchá, nemají lidé pak moc na čem stavět. Je to jako bychom chodili s někým, protože dobře vaří. Co na tom, že si nemáme co říct a že o sobě nevíme nic moc. Ona prostě dobře vaří a mně tak chutná.

Zpátky k otázkám – co mi sex dává? Paradoxně – kdo ví, tomu nemusím nic psát, pro ty kteří neví nemá smysl se pokoušet – s bídou dokáži popsat jak se co dělá, ale ta záplava pocitů, když smysly doslova explodují přetížením (záplava toho co vidíte, slyšíte, čeho se dotýkáte, vůně které vnímáte spolu s tím co cítíte v ústech) se podle mě popsat nedá. Pomáhá upevňovat vztah, zbavit se stresu, na chviličku „zapomenout“. Co mi sex bere – rozum, protože je návykový; schopnost nadhledu; možnost darovat se (kolikrát člověk dokáže skutečně niterně milovat? Jednou? Dvakrát? ).

Pokračování příště…