Moje setkání s křesťany

Neděste se.. jednoho nepříliš krásného dne jsem popíjel Latté v Rajské budově pražské VŠE když ke mně přišli dva chlapci možná mého věku, že prý jestli se nechci přijít podívat na jejich setkání.. řekl jsem, že někdy přijdu a začal se ptát, kdo jsou a co jsou zač. Že prý křesťané. Ptal jsem se jich, v co věří a oni že v Ježíše Krista. Žádná církev, prostě křesťané. Potvrdil jsem, že na tohle jsem skutečně zvědavý a že přijdu snad příští týden. Trvalo mi to tři týdny, než jsem se dostal a dostavil. Začátek v 19:30, takže v 19:40 přišli první dva lidé, v 20:00 jsme byli všichni (rozumějte 6 lidí) a ještě než to začalo, stihnul jsem si bratrsky popovídat s jedním z nich. Později jsem zjistil, že mají spoustu společných prvků – všichni náleželi k nějaké církvi, všichni byli ze Slovenska, všem se při slově církev naježí chloupky, většina z nich o církvích neví lautr nic, ale všichni věří, že důležitá je víra, rozum že je podružný.

Už úvodní modlitba naznačila, že jsme každý dost jinde – evangelikání amen 150x během modlitby mi problémy nedělá (jakkoliv, všimli jste si jak tito lidé mlaskají?) ačkoliv mě to ruší – většinou se modlili za čistá srdce, pevnou víru, otevřené oči atp. já jsem se pomodlil nahlas za dar porozumění textu, za otevřenou mysl pro porozumění svědectví, které nám písmu vydá a amen se od nich neozvalo ani jednou – asi nesouhlasili nebo jsem jen málo používal výrazy „Duch svatý a pán Ježíš“. Pak začal hlavní program. Jirka (tuším, doufám, fakt si jména nepamatuji) chodil v Německu do nějaké Mission schule (netuším co to je zač), četlo se J 8, 31-59. Verš po verši jsem slyšel stále to samé -> Ježíš je Bůh, Bůh nás miluje a my ho musíme milovat bez řečí. Duše je čistá a chce k Bohu, tělo je zlé a hříšné. Podívejte se jak se lidé hloupě a zbytečně ptají, nesmyslně. Mlčel jsem, poslouchal jsem, přišlo mi, že naprosto přehlíží celkové vyznění celého oddílu, že čtou v Bibli zcela jiným způsobem než já a na moje mššlenky došlo při čtení verše 48. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? -> Jirka si nalistoval čtvrtou kapitolu devátý verš 9. I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? A udělal spojitost skrze Samařany, že i ta žena ho nepozná hned, že je to spasitel, že je to Kristus, že se hloupě ptá.. nevím jak kdo z vás, ale osobně považuji celou čtvrtou kapitolu za něco ohromného, kdy se naopak lidé neptají, ale prakticky okamžitě uvěří, ačkoliv jsou si s Ježíšem vírou cizí a s židy se nestýkali. Což jsem také nahlas řekl.

Ticho má několik podob. Nesouhlasné ticho, souhlasné ticho, městské ticho, ticho v přírodě, atd. tady se souhlasné ticho změnilo v ticho s otazníky. Byl jsem požádán, že to probereme později, že nechce ztratit linii a pokračoval dál ve svém duchu.. Po čtení krátká modlitba (už jsem se raději nezapojil) a pár svědectví jak kdo z nich dostal během uplynulého týdne ukázáno, že je pyšný a hajdy domů. Cestou jsme se bavili o víře jako takové a názor „když dáš do víry rozum je z toho církev“ zněl sice zajímavě, ale pouze přijímat bez rozmyslu prostě není moje parketa.

Uvidíme co bude dál, jestli ještě někdy mezi tyhle mladé křesťany zavítám nebo ne. Každopádně obohacují zkušenost to bezesporu byla.