Papolík objevil tulipenec (snad)

Ještě se není moc čím chlubit, dlouho jsem nenapsal na blog, protože jsem neprožil nic, o co bych se nutně chtěl dělit a prezentovat svůj názor na věc. ALE! Včera jsem se odebral do Plzně zahrát si volejbal (spousta lidí tvrdí, že jsem mešuge, ale mě nenaštvou, páč netuším, co to znamená).

Takže v práci jsem skončil, vyběhnul na minirande s jednou krásnou slečnou (já ji vnímám jako slečnu, ona je to dáma) z Brna, při té příležitosti poznal místní ikonu signálů – Vladimíra Štěpánka (ve skutečnosti je mnohem, ale mnohem tišší a slovo heretik neumí říct s vykřičníkem), za družného hovoru jsme došli na hlavní nádraží, kde jsem se nalodil do vlaku (dneska mám fakt vtipnou) a vybral se směrem „na Plzeň, Vávro, na Plzeň!“. Přistání v Plzni, nákup lístků (vždy mě mají za debila když hledám přestupní lístky), setkání s Martýnkou (to je taková drobná, milá slečna), cesta na volejbal, příjemná hra (umíte někdo smečovat? Já ne..) a potom nezbytné doplnění tekutin v lokálním lokálku (nedám si pokoj). Hrál s námi i bratr Vojtěch (snad, moje paměť na jména je skutečně neskutečně mizerná) se kterým jsem se potom bavil o náboženství. Velice poučné, velice zajímavé a hlavně – byla tam spousta porozumění. Ještě aby ne, taky moc halelůjá akce nemusí. Teď ale k tomu důležitému:

Mimo jiné jsem zmínil, že hledám náhradu růžence, prostě něco pro protestanty, kteří se chtějí modlit např. v dopravním prostředku a vymýšlet si „originální modlitbu“ když vás pořád něco ruší je prostě šílené, takže asi tak nějak. Poradil mi! Ještě to musím prostudovat, ale říká se tomu Ježíšova modlitba, píše o tom např tento autor: http://www.ikarmel.cz/kniha/Modlitba-Jezisova_10023.html a snad to bude fungovat. Jen co si knížku pořídím a přečtu, také toto náležitě vyzkouším, tak sem určitě napíši.. Ve své podstatě se stále opakuje věta "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou." (jsem zvědavý, kolik lidí bude reptat, že stačí otčenáš)

Pro zvědavce „wo co go“ přetisknu starší příspěvek uživatele gerard, zatím bez jeho svolení (hned se zeptám) z této adresy: http://gerard.signaly.cz/0711/jezisova-modlitba

Ježíšova modlitba – známá také pod názvem modlitba srdcem, je forma modlitby, která pochází od křesťanů z východu a která je stále více rozšířena i na západě. Kniha „Upřímná vyprávění ruského poutníka“ má veliký podíl na řozšíření této formy modlitby. Kniha byla napsána v 19.století v Rusku, při čemž autor je neznámý.

Způsob modlitby, jak je popisován v knize není novodobého data, ale má za sebou více než půl druhého tisíciletí starou historii. Kořeny tohoto způsobu prosebné modlitby můžeme najít již v Novém zákoně: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův ( Mt 15, 22 ); dále ve výzvě neustále se modlit ( Lk 18,1; Ef  6,18 ). Modlete se bez ustání – na to odkazuje kniha.

Při nepřetržité modlitbě budou nacvičeny krátké prosebné modlitby, které se odvozují ze dvou základních forem: „… stůj při mně!“ ( prosba o pomoc ) a: „ smiluj se!“ ( prosba o odpuštění ). Cvičení těchto krátkých biblických výroků je považováno za původní formu křesťanské meditace. Tak  získává vzývání jména Ježíš při této modlitbě stěžejní význam. V životě svatého Dositheuse ( 6.století ) je poprvé zaznamenán výraz: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“. V ignaciánském mnišství je užívána Ježíšova modlitba také jako ve vztahu k dýchání.

Technika dýchání vznikla ve 13.století na hoře Athos. Popisovanou metodu lze takto krátce popsat: sedět na stoličce, hlavu a ramena sehnuté, oči nasměrovány na srdce. Dech se má zvolnit a zároveň použit v rytmu modlitby. Při nádechu se říká: „ Pane Ježíši Kriste ( Synu Boží )“, při výdechu, „ smiluj se nade mnou“, při tom modlící soustřeďuje své vědomí do srdce. Během nádechu nechá svého ducha s dechem „sestupovat“ a hledá cestu k srdci.

Tato medota není neužitečná. Georg Palamas ji hájí: Určité chování těla a odpovídající kontrola dechu můžou být velmi užitečné pro vntřní soustředěnost. V 19.století přisuzují ruští starcenové technice dýchání menší význam: „ Podstata modlitby je v jednotě ducha se srdcem.

Vykročit cestu Ježíšovi modlitby znamená, odevzdat se v pokoře Ježíši Kristu a při tom se uznat za hříšného.