Vzteklá modlitba pro vás všechny

Jsou okamžiky, kdy si přeji být někým, kým nejsem. Není to dětská záliba v hledání idolu, je to moje přání, jak mít jednodušší život, nebýt sám sebou. Včera večer a dnes celý den si přeji být cholerikem, moc bych si to přál. Takový cholerik se rozčílí, je chviličku naštvaný a pak všechno utichne. Ne tak já. Pokud se naštvu, něco mě štve, pak pořádně a dlouho. V tomto případě mě to tíží už téměř jeden den (čti 24 hodin) a zřejmě mě to hned tak nepřejde, což je špatně, protože večer se budeme modlit společně (první pokus u nás ve sboru o modlitební setkání) a vztek není dobrou předzvěstí kvalitní modlitby. A co mě tak namíchlo?

Modlitby!

Už delší čas sleduji jak se mění můj názor na modlitby, jak se měním já působením různých živlů a lidí. Jsem vděčný všem, kteří mě na mojí cestě k Bohu podporují, jakkoliv nekráčím přímo jejich cestou. Prostě vědí, že hledám. Jsem vděčným všem za názor, radu, připomínku - rád bych jmenoval, ale znáte to, vždy to vede jen k pocitu křivdy. Když nezapomenete na skutečně nikoho, tak se lidé začnou hádat o pořadí.. ale k věci..

Jako "správný" protestant jsem měl velké výhrady vůči mariánské úctě. Při bližším zkoumání jsem však přišel na to, že je to skutečně úcta, ne zbožňování, že v chování vůči Bohu a Panně Marii je rozdíl, jakkoliv nemusí být slyšet v mluveném slově. Nejde přehlédnout kolik lidí se upíná k mariánské modlitbě a zřejmě jim to něco dává. Jak praví klasik Cimrman: "A funguje to jmelí?" "No jistě, jinak by to přeci lidi nekupovali". Sám jsem si prošel a stále procházím obdobím, kdy mám krizi modlitby. Prostě jsem se zaseknul a přes "díky Bože za pěkný den" se nedostanu, snad ještě přímluvy za ostatní mi jdou. Jak z toho ven? Jako "správný" protestant se mi psané modlitby nelíbí, proč když můžu "být kreativní" popřípadě "hovořit přímo s Bohem"?

Pokud něco nejde, tak člověk otevřemysl a začne přemýšlet. Prý by se měl i modlit, ale zkuste se modlit za to, aby vám šlo se modlit.. Až velice nedávno jsem objevil Ameriku! Ono je to všechno trošku jinak!Souhrnem podle mě:

- je hloupé říkat "já si s Bohem povídám" -> copak je Bůh člověk, aby musel poslouchat naše slova? Copak záleží jestli se modlíme v češtině, angličtině nebo jazycích? Jasně že ne! Bůh nás zná, pokud si s ním povídáme, pak skrze srdce, nikoliv skrze myšlenky či slova.

- je hloupé říkat "mám kreativní modlitby, psané jsou k ničemu" -> doufám, že takovému člověku spadne Bible ze stolu nebo knihovny, protože je velká šance, že až ji bude zvedat, tak se Bible otevře uprostřed kde je plno modliteb - žalmy se jim říká. Je snad hloupé modlit se žalmy? A pokud žalmy jsou Biblické a "to ostatní" (kromě modlitby Páně) je "od člověka" tak o co je ta "kreativní" modlitba, mimochodem také od člověka, lepší?

- je hloupé říkat "opakování jednoho slova, jedné věty, jednoho odstavce je divné" -> už jsem psal, že Bůh naslouchá našemu srdci? Vždyť se máme k Bohu modlit, přichylovat se k němu. Copak když chcete být s rodičem, tak mu při tom vykecáte do hlavy díru? Nebo prostě přijdete a přitulíte se?

- je hloupé říkat "já si myslím, že Bůh chce / Bohu se líbí" na stodvacet způsobů ->Když to řekne katolík, tak se opírá o nějaké stanovisko církve, alespoň +/- autobus (např. super účinnost mariánské modlitby), ale pokud protestant řekne "podle mě to takhle Bůh nechtěl" napadá mě jediná odpověď - a kdo jsi Ty, že víš co Bůh chce a co nechce? (katolíků se raději neptat, neuspokojivou odpověď vám tá prakticky každý) - různí lidé se modlí různými způsoby. Pokud se bojíte hledat, nemám s tím problém, ale nesnažte se tvářit, že víte více než ten hledající..

Doufám, že mě za tenhle článek pěkně strháte, zajímají mě všechny reakce co vás napadají, protože mě tohle pálí! Článek jsem dopsal a nejsem ani o malý chlup klidnější. Chjo, chtěl bych být cholerik..

PS: Ono to z toho příspěvku vyplývá, ale i tak to napíši - člověk musí slova modlitby ne odříkat jako povinnost, ale prožívat. To platí u jakékoliv modlitby. Myslet si, že mechanické odříkání otčenáše je k něčemu je krajně naivní..