Černí farizejové! (nebo ne?) - pohled protestanta

Byl jsem upozorněn, že když jako protestant hovořím o ŘKC, že je to kázání vody a pití vína. Myslím, že ne, dokud se držím svého protestantství. Příměr bude znít nafoukaně, ale kritik nemusí sám malovat, komponovat nebo tak něco, jakkoliv pohled zevnitř by byl jistě přínosem (nebo cestou k zkreslení pohledu vlastní zkušeností). Můj problém je, že nepřijímám axiomy, na kterých ŘKC stojí. V základu to, že ŘKC je nositelem Pravdy. Což neznamená, že neumím vnímat nauku ŘKC jako kdyby platily.

Díl druhý - o černém farizejství a jak to vidím já.

Že jsou černí farizeové tady čtu hodně často. Tento názor zde panuje především pro jejich citování encyklik a dogmat a jsou obviňování z tvrdosti srdce. Jako první jsem to, myslím, četl z pera uživatele Frankie-33, ale je to vlastně jedno.
Můj osobní názor je, že než se objeví druhý Ježíš, který přijde naplnit zákon a zase upravit naše chápání zákona (kdo jiný může spravedlivě a pravdivě rozsoudit neposlušnost na straně jedné a zatvrzelé srdce na straně druhé než Boho-člověk?), tak vám (katolíkům) bude muset stačit, co řekne ŘKC a ten zákon následovat, i když se vám to nemusí líbit (viz. první bod "co říkají černí"). Tím jsme se ale zase dostali k nepopulárnímu MUSÍŠ, prezentované černými.

Dnešní doba, kdy je všechno zpochybňováno, všechno je relativní a nic není stálé. Je snadné říct, že černí v tomto zmateném světě hledají jistotu a tím vlastně utíkají od reality. Tím se z nich stávají pomatenci a blázni nehodní širší debaty (a jak se říká - na každém šprochu, pravdy trochu).

Druhý pohled - ŘKC se odvolává na neměnné zdroje, typicky Tradice, pak Bible. Prostě jsou to zdroje pravd a ty se nemění. Do toho přidejte fakt, že nauka je postavena na tom, že morálka (hodnoty) jsou neměnné (+ učení církve o víře nebo nauce jako takové). A ještě jednou opakuji - černí nedělají nic jiného, než že tuhle skutečnost připomínají. A vzhledem k tomu, že dnes říct MUSÍŠ je téměř trestuhodné, nemusí dělat moc více.

Co vlastně říkají:

1 - pokud jsi katolík, MUSÍŠ věřit tomu, co je Ti předloženo k věření (měl bys, ale donutit se nemůžeš. Důležité je netvrdit veřejně opak, nepopírat to a snažit se sladit své přesvědčení s naukou - to je ale klidně záležitost na zbytek života. Osobně můžeš mít pochybnosti nebo s něčím nesouhlasit, ale měl bys respektovat oficiální názor).

2 - pokud jsi katolík měl by Tvůj názor REFLEKTOVAT encykliky (samotné encykliky nejsou po textové stránce neomylné, takže mohou být nepovedené či přímo zfušované encykliky, ale obsah nauky se v nich často objevuje a mívá vztah k soudobým událostem)

3 - pokud jsi katolík, MĚLa by ses vzdělávat ve své víře

(tyhle tři body vnímám já, možná je to jinak)

Kdosi nečerný definoval černé jako "zbožné, přemýšlivé a vražedně upřímné". Druhý nečerný to komentoval slovy "farizejští, opakující encykliky a hanící vše okolo". Chtěl bych se podívat i na tohle.

Vyčítat jim, že nejsou zbožní je pitomost. Např. Jeden z extrémních je produkt extrémní lásky a péče o Boha, který tvrdí, že např. jiná víra (i nevíra) než katolická Boha uráží a on je vytočený proto, že Boha, který je hoden oslavení a velebení, lidé takto uráží.
Paradoxně žádný z černých (alespoň já jsem si toho nevšimnul) nedá svůj život za vzor! Odvolávají se na svaté, ale nepokládají svůj život za dokonalý nebo nějaký následováníhodný, od toho jsou tu jiní.
Upřímnost je právě v tom, že píší věci jak je vidí a cítí. V době, kdy dáváme lidem a věcem "korektní" jména je to upřímnost přímo vražedná. Samozřejmě se to může obrátit jako v starém vtipu:
"Kolego, myslím, že bychom měli věci nazývat pravými jmény".
"Souhlasím s Tebou, debile".

Na závěr ještě jednou opakuji - jedná se o můj pohled na černé a jejich prezentování církevního učení v nějaké souhrnné formě. Text neslouží jako podklad flamewaru, ale jako podklad pro zamyšlení na všech stranách, aby lidé spolu dokázali vycházet.