Manželství a poslušnost v Církvi Bratrské

Škola partnerských vztahů na Hosíně tento víkend a má neplánovaná účast, které jsem nelitoval, mi poskytly náhled na komunikaci (to jsem znal) a svědectví o tom, že manželství lidí ze dvou denominací možné je :) No a ON byl z Církve bratrské (hlásící se k odkazu Kalvína), prý docela tradiční, na protestanty. Otevřel jsem si jejich řád a trochu se začetl:

Co se v církvi řeší jako "kázeňský případ" je vyjmenováno v následujícím seznamu:

• způsob života odporující principům Písma svatého, Ústavě CB, Řádu CB

• rozvraty v manželství, rozvody

• pomluvy, nesmířlivost, hrubost, prosazování svých zájmů a další nebratrské jednání

• šíření nebiblických a scestných učení

• narušování budování sboru, odmítání podřízení se staršovstvu a církvi

• Případy duchovního vychladnutí a odcizení se sboru řešíme nejprve pastoračně a teprve poté kázeňsky.

Vlastně se tím neliší od katolického "poslušnost Církvi a jejím představeným" s jasným důrazem na praktický zbožný život křesťana (s tím, že trest nemine každého, kdo se chová nevhodně - milý odkaz reformace, řekl bych). Následuje článek o manželství, který nabízím na srovnání s pravidly denominací ve kterých jste zapsáni:

Manželství

Manželství je nerozlučným svazkem mezi mužem a ženou, který má být zachován až do konce života jednoho z manželů (Mt 19,3-9). Proto je věřící uzavírají po upřímném hledání Boží vůle, aby bylo svazkem dvou lidí, jež spojil Bůh. Písmo žádá, aby věřící uzavírali manželství jen s věřícími (1K 7,39). Manželství vzniká uzavřením sňatku.

Předmanželský a mimomanželský pohlavní styk vidí církev na základě Písma jako hřích

(Gn 2,24; Mt 19,5; 1K 7,2; 1Te 4,3-4).

Život v manželství

(1) Křesťanští manželé mají svým vztahem zobrazovat jednotu Krista a jeho církve. Muž má jako hlava rodiny milovat ženu jako Kristus církev a žena má být podřízena muži jako církev Kristu (Ef 5,21-25). Oba manželé jsou si však před Bohem i lidmi rovni (Ga 3,28). Manželský život neslouží jen k zachování lidského rodu, ale je též projevem lásky, v níž si manželé i v sexuální oblasti slouží vším, co přijali jako muž a žena od Boha. Společný život vedou ohleduplně, s respektováním svých vzájemných duševních i tělesných dispozic (1K 7,3-5; Žd 13,4).

(2) Přinese-li manželství zklamání, nese věřící trpělivě důsledky, snaží se vše přemáhat láskou a ušlechtilým jednáním (Ko 3,13). Křesťan se proto vždy snaží vyhnout rozvodu, kromě výjimečných případů, jež připouští Písmo (Mt 19,3-9; 1K 7,15).

(3) I v případě, že věřící žije ve smíšeném manželství s nevěřícím, se snaží svým životem získat svého partnera pro Pána Ježíše Krista (1Pt 3,1).

(4) Církev bratrská považuje sexuální soužití osob stejného pohlaví za porušení Božíchstvořitelských řádů pro člověka, a tedy za hřích (Gn 19,1-13; Lv 18,22; 20,13; Ř 1,18-32; 1K 6,9-10; 1Tm 1,8-11). Takovým svazkům nežehná a řeší je pastoračně a kázeňsky.