Historie: 17 Černí Křesťané

Mám signály rád, přesto se mi jejich stojaté vody posledních týdnů a měsíců moc nelíbí (díky, starý vlku!).. vzpomněl jsem si na doby, kdy byly hereze a do nebes volající kraviny a pamflety potírány, kdy na signálech bylo několik lidí upřímného srdce a ještě upřímnější touhy po spáse nás všech (foto na konci článku). Většina z nich již mezi námi, není. Každopádně v rámci vzpomínání dávám do placu pamflet, který vyvolal fantastickou vlnu emocí, reakcí a tak vůbec! Byl jsem upozorněn, že je nutné přidat varovný komentář, protože vydat tento článek bez varování, že je to demagogie a nesmysl by bylo jako vydat Mein Kampf bez předmluvy. Tak se usaďte, čtěte, co jsou někteří schopni vytvořit, zvracejte tiše a pokud možno ne na klávesnici, páč ta se fakt blbě čistí.. Kdyby vás některá myšlenka nadchla, pak si vzpomeňte na NSDAP, socialismus, čistou rasu a přečtěte si znovu varování!

VAROVÁNÍ: Následující text může mít vedlejší účinky jako podráždění žaludku, nervové zhroucení, halucinogenní představy o spravedlivém světě popřípadě touhy adorovat blbce.

_____________________________________________________________________

17 Černí Křesťané

Frankie30

24. 10. 2008 20:34

Jedna dívka mi včera napsala povzbudivý vzkaz, ve kterém mě žádala o širší objasnění toho, co si představuji pod pojmem „černí křesťané". Pokusím se jí tímto článkem vyhovět a současně tímto děkuji všem lidem, vyjadřujícím mi v osobních vzkazech podporu.

Odrazil bych se od příspěvku přítele Solipsa, jenž napsal komentář hájící „barevnost" své černobílé profilové fotografie. Končil zajímavou větou:

" .......Zkus se na moji profilovou fotografii podívat zblízka pořádnou lupou. Vlastně: možná, že když se na cokoliv podíváš hodně z blízka...  2:)  "

Tento úhel pohledu mě zaujal. A řekl bych, že vystihuje problém černého křesťanství. Podle mého názoru se na víru dívají příliš zblízka.

Každý architekt ví, že k tomu, aby dokázal pojmout celou budovu, aby dokázal pochopit její princip, to, jak je zasazena do okolí, musí pořádně poodstoupit. Jen tak dokáže dobře vstřebat základní myšlenku objektu a porozumí struktuře celé stavby.

Pak existují stavební úředníci a šťouralové, mající často touhu házet architektům klacky pod nohy. Jsou to lidé dokonale znající všechny stavební normy. S lupou v ruce krouží kolem stavby a hledají mikroskopické trhlinky ve zdivu či znepokojivě zkoumají pár zrnek prachu na parapetu... A poté napíší rozsáhlou kritiku o tom, jak je stavba špatná, špinavá, nevyhovující a jaká by měla být v ideálním případě, pokud by se vzal v potaz každičký předpis a norma. Problém je, že takovýto kritik a úředník nikdy nedokáže žádnou stavbu navrhnout a skutečně jí porozumět. Tím, že neustále hledí na detaily, mu unikají základní obrysy a smysl celé stavby. Je to jako bychom byli v galerii a nesledovali obraz jako celek, nýbrž bychom lupou zkoumali pouze jednotlivé tahy štětcem. Jistě bychom při takovém zkoumání ani nebyli schopni říci, co je na obrazu nakresleno, natož jaká nálada či atmosféra z obrazu vyzařuje a co nám tím umělec chtěl sdělit.

Existují dva principy poukazující na to, jak přistupovat k problému. První směřuje odshora dolů. Od základního obrysu a prvotního principu se postupně propracováváme k větším a větším detailům s tím, že máme neustále na paměti onu základní myšlenku. Z předchozího odstavce je zřejmé, že právě takovýto princip je nezbytný pro práci architekta.

Druhý přístup směřuje odspoda vzhůru. Začne se od nejmenších detailů, od milionů pouček, a postupně se buduje celek. Tento přístup je typický pro úřednickou či knihovnickou práci. A je nepochybně v mnoha oborech lidské činnosti nepostradatelný. A zde se dopracováváme k jádru mého článku. Přístup odspoda nahoru totiž má očividný problém, jehož jsem se již dotkl. Tím, že jsme zavaleni tisíci detailů a pouček a chybí nám odstup, tak ztratíme pojem o základním obrysu a principu, který definuje základní myšlenku a smysl předmětu, jímž se zabýváme. A to ať už mluvíme o stavbě nebo o náboženství.

Bohužel mnoho křesťanů krouží s lupou kolem tisíců encyklik a dogmatických tezí, šťourají se v každém slově Bible a často jim díky jejich zaujetí pro detail začne unikat celek. A právě tyto lidi nazývám černými křesťany. Nejsou v žádném případě zlí a mají vždy ty nejčistší úmysly. Naopak jsou ve své horlivosti a píli, s jakou se snaží dopátrat každičkého detailu, naprosto nedostižní. Přesto se obávám, že v základních pohledech na víru často selhávají. Nejsou to zdaleka jen křesťanští fundamentalisté a tradicionalisté, s nimiž máme tu čest diskutovat na tomto webu, do této kategorie rovněž spadají téměř všechny křesťanské sekty. Kdo měl někdy tu čest bavit se s jehovisty, jistě si udělal obrázek o způsobu jejich argumentace. Neustále operují s Biblí a zavalí člověka stovkami odkazů a citací, z nichž potom vyvozují svoji doktrínu. Všechny body jejich učení jsou velmi dokonale zakotveny v nějakých výňatcích z Bible. Jejich argumentace je při pohledu odspodu vzhůru nerozbitná.  Například jehovistické nařízení, kterým je přísně zakázána transfuze krve, je velmi přesvědčivě doloženo jakýmsi starozákonním veršem. Přesto je každému rozumnému člověku jasné, že při pohledu shora dolů je situace zcela odlišná. Není snad křesťanství náboženstvím lásky a úcty k životu? Není z tohoto pohledu nad slunce jasné, že člověk, jenž utrpěl zranění a ztratil velké množství krve, má právo dostat cizí krev, aby si tak zachránil život?

Argumentace černých křesťanů na tomto serveru je velmi podobná sektářským argumentům. To mohu ukázat na jednoduchém příkladu. Účelem mého předchozího článku bylo ukázat, že před čtyřmi sty lety byl církví upálen člověk, jehož názor se odlišoval od názoru církve. Neupíral jsem církvi právo takovéhoto člověka odsoudit - je totiž pravdou, že proti církvi vystupoval velmi tvrdě a bylo třeba jeho chování odsoudit, případně nějak přiměřeně potrestat. Vyslovil jsem myšlenku, že trest upálením nebyl na místě, a poté jsem pozitivně okomentoval fakt, že se církev za tento nepřiměřený trest ústy jednoho z kardinálů nedávno omluvila.

Vlna nevole, nadávek, urážek a citací z Bible, které se na mě od černých křesťanů sesypala, byla jako vždy velmi intenzivní. Všichni tito lidé jako jeden muž schvalovali upálení jako jediné správné řešení, jež je podle nich zcela v souladu s Ježíšovým učením. Ano, jejich teze jsou podloženy mnohými učenými středověkými spisy a latinskými dokumenty. A při výstavbě odspodu vzhůru je jejich argumentace stejně nerozbitná jako jehovistická dogmatika.

Přesto je pohled shora dolů nad slunce jasný. Co a kdo je na úplném vrcholu? Co tvoří základní principy a podstatu křesťanství? Kdo jiný než jeho zakladatel Ježíš Kristus. Každému, kdo se na problém podívá takto shora, je ve vteřině jasné, že Ježíš Kristus by takto krutý čin odsoudil! Je snad pro někoho představitelná scéna Ježíše jen tak stojícího před hořící hranicí, na které je zaživa upalován člověk pro svůj názor?  Není snad nad slunce jasné, že by Ježíš ve své nekonečné lásce a milosrdenství nějak zakročil? Vždyť každý člověk s kouskem srdce musí takto hroznou smrt odsoudit už z principu a to ani nemusí být svatý a dokonalý jako Ježíš...

Chápu, že černí křesťané mezi námi vždy budou a je třeba jejich názory respektovat. Přesto bych chtěl všechny rozumně myslící lidi poprosit, aby se jejich dokonalými znalosti katechismu a latinskými církevními citacemi nenechali odvést od toho, co je na křesťanství nejpodstatnější.

Aby každý z nás měl neustále na paměti hlavní myšlenku křesťanství. „Miluj Boha nadevše a svého bližního, jako sám sebe." Jsem si naprosto jist, že přechovává-li člověk v srdci toto nejvyšší přikázání,  tak upálení člověka nikdy neschválí...