Kumbaya, my lord, Kumbaya!

O vidění světa ze dvou perspektiv

5. 2. 2010 11:30
Rubrika: Žvatlání

Přemýšlejte se mnou! Ať na to nejsem sám.. Text od mentora a oponenta Jana Kuchaře (zde např. založil diskuzi Svatý Růženec, kde se lidé ze signálů modlí) k zamyšlení se..

1. Náboženství Boha
Východiskem je dokonalý Bůh. Bůh stvořil tento svět a všechny tvory v něm, a mezi nimi i člověka. První člověk, Adam, ale přestoupil Boží příkaz, odmítl to, k čemu byl stvořen, tj. spáchal prvotní hřích. Jeho následky si neseme my všichni jeho potomci jako dědičný hřích, který způsobuje naše tíhnutí ke zlému. Člověk se musí především ptát: čím já jsem povinen svému Stvořiteli, bez něhož bych vůbec nebyl? Sám si z bahna hříchu pomoci nemůže. Hledá ale a s pomocí Boží i nachází pravdu, kterou přijme proto, že je zaštítěna autoritou Boha, který se zjevuje (a toto přijetí pravdy se nazývá víra): že se díky Kristu může znovu "líbit Bohu" a jak. Člověk touží po Bohu a to ho vede k tomu, aby se stal členem Církve, která je tajemným Tělem Krista na tomto i na onom světě. To i když nepředstavuje aktuálně žádné společenství, ba i přes možné pronásledování od představených téže Církve, jaké zažil třeba sv. Jan od Kříže, Jakub Savonarolla nebo v nejnovější době abp. Lefebvre.

2. Náboženství člověka
Člověk sám sebe shledává jako svobodného tvora, který má pro svůj původ velikou důstojnost a mnohá práva. V lepším případě si je vědom jisté zodpovědnosti za výkon těchto práv. Ptá se: co mi ještě k tomu všemu, co mám, může přidat Bůh? (Nebo v lepším případě: může ze mě Bůh učinit lepšího člověka?) Nezřídka si odpoví: nic, nemůže. Je-li mu těžko, tápe-li, cítí-li se jako špatný člověk, může odpovědět třeba: útěchu, naději, smysl žití. Víra je pak pocit, který dává útěchu/naději/smysl života/cokoliv. Volí si společenství, které mu přináší největší radost, kde má přátele apod., pak víceméně libovolně přijme konfesi ("pravdu") daného společenství. Když ho společenství zkouší zatížit nějakými příkazy, může se vždy odvolat na své svobodné svědomí, nebo si zvolit společenství jiné, odvolávaje se na náboženskou svobodu.

Snahou je vypíchnout dva póly bez zřetele k tomu, že cesta každého člověka je mnohotvárná a složitá.

Sdílet

Komentáře

metyn o misii ČCE se nepřímo tak trochu něco mluvilo, jeden nejmenovaný synodní senior při svém prvním zvolení cosi hovořil o zakládání nových sborů hovořil, že šance církve je na velkoměstských sídlištích, o pár let později jeden tehdejší nejmenovaný celocírkevní farář pro mládež mluvil úplně ve stejném duchu, byl však konfrontován se zánikem sboru ve Vítkovicích (z finančních důvodů) a následným vznikem zcela nového sboru CB o ulici dál a faktem, že se na tomto poli neudělalo ani ň, celkově se mi ta diskuse o budoucnosti církve a o tom jak přitáhnout členy pod 60 let velmi "líbila", taková změť naprosto impotentních myšlenek a chlácholení člověk nenajde ani u nás na vesnici, celkově se u této církve zdá, že tady není vedení, v morálních (a vlastně ve vůbec žádných) otázkách se ta církev neshodne, jen má každý právo dělat co chce (avšak nesmí vyčnívat a dráždit ostatní) a tak se na farách církve scházejí kluby LOGOSy (sdružení homosex. křesťanů), valašské sbory vydávají prohlášení

Papo tvi: díky za komentář, onu agresivitu "liberálního mainstreamu" tak nějak zprostředkovaně vnímám také.. "hlavně nikoho nenutit" a "dyť je to jedno, hlavně když je náš" jsou dvě věty, které mě v jakékoliv podobě vytáčí do nepříčetnosti. To co píšeš, to jak vnímáš ČCE se mi prostě líbí a teď řekni - CO S TÍM? Chápu, že je to obligátní, obecná otázka, ale řekněme, že bych chtěl bojovat raději než utíkat. Náš farář přemýšlí podobně jako Ty, alespoň mám ten pocit, takže za sbor jsem vděčný a v klidu, nicméně jednou jsme církev..

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio