2. helvetské vyznání víry

Po augšpurském vyznání víry přináším seznam „perliček" z druhého helvetského vyznání víry. Na rozdíl od Augšpurského vyznání víry se nebojí katolickou církev jmenovat (zatímco o lutherské církvi taktně mlčí) a vymezit se proti ní otevřeně. Snad z historie jen dodám, že se jedná o společné vyznání kalvinistů a zwingliánů.

• ani Kristus by se neměl zobrazovat IV/2
• svatí jsou, ale nemohou být přímluvci (Iz 42:8) V/2,3
• duše je nesmrtelná VII/5
• jsou hříchy těžké, lehké a proti Duchu svatému VIII/4
• neexistují dvě protichůdné podstaty - dobro a zlo - ale je pouze jedna podstata a tou je Bůh VII/2
• desatero je zapsáno do srdce každého člověka XII/1
• desatero zde není proto, abychom byli skrze jeho dodržování spaseni, ale abychom si uvědomili vlastní hříšnost a více se upnuli kBohu XII/3
• pokání čiňme podle vzoru marnotratného syna a krále Davida (L 15:18-19; Ž 32:5) XIV/3
• spaseni jsme pouhou vírou XV/3
• člověk musí po vzoru Abrahama osvědčit svou živou a ospravedlňující víru skrze skutky (vypořádání se sJak 2:13-26) XV/5
• dobré skutky konáme kboží slávě, ne pro spásu nebo na odiv XVI/6
• svatí jsou, kteří skrze Slovo a Ducha svatého pravdivě poznávají a řádně ctí pravého Boha ve spasiteli Kristu XVII/1
• je jedna církev obecná a není to „skoropouze ŘKC" XVII/2
• je církev vítězná a bojující XVII/3
• církev je postavena na skále - Kristu XVII/5
• papež jako zástupce nepřítomného Krista je nepřijatelný, protože Kristus je ve své církvi stále přítomen a apoštolům prvenství vcírkvi zakázal XVII/7
• vcírkvi byly vždy neshody a různé proudy XVII/9
• církev je tam, kde se řádně káže slovo boží a vysluhují svátosti XVIII/6
• mniši nejsou potřební a ani osvědčeni Písmem XVIII/6
• služebníci ať jsou voleni presbytery XVIII/7
• je všeobecné kněžství, tedy každý může Bohu přinášet duchovní oběti XVIII/8
• církevní služebníci si jsou rovni XVIII/13
• svátost a slovo lze přijímat i od služebníků, kteří zhřešili XVIII/18
• Nový Zákon má dvě svátosti, právě jako měl Starý Zákon dvě svátosti (obřízku a hod beránkův) XIX/5
• chléb při Večeři Páně nemění podstatu, ale je posvěcen (určen Bohu) XIX/8
• křtít nemají ženy a porodní báby, Pavel totiž vyloučil ženy ze služeb církevních (1K 14:34) XX/5
• děti mají být křtěny XX/6
• během VP se nám dává Ježíš Kristus duchovně, přičemž podstata i vlastnosti jsou nezměněné XXI/5
• ti, kdo ve svátosti Večeře Páně svátost nemají, svátost nepřijímají XXI/9
• bohoslužba má být vlidovém jazyce XXII/4
• modlitba hodin byla zrušena jako nepůvodní ve staré církvi XIII/5
• oslavy svátků svatých nejsou dovoleny, protože veškeré svátky se vztahují kprvní desce zákona a patří pouze Bohu XXIV/3
• půsty jsou dobrovolné vpočtu i rozsahu XXIV/7
• farář má zavčasu navštívit nemocné, ale pomazání nemocných není schvalováno XXV/2
• očistec není XXVI/4
• jakékoliv zjevení duchů je pokušením ďábla XXVI/5
• vcírkvi jsou rozličné řády a nemají se vzájemně osočovat pro nepodstatné XXVII/2,3
• druhý sňatek není odsouzen XXIX/2
• děti se mají vychovávat ve víře XXIX/5
• předmanželský sex je odsouzen XXIX/6
• trest smrti je připuštěný XXX/3
• člověk má poslouchat panovníka a modlit se za něj XXX/4