Deníček z Ameriky - den čtvrtý

Fotky jsou na: http://pajco.rajce.idnes.cz/Las_Vegas_-_muj_pobyt/

Středa 12.5.2010 - den čtvrtý

Předposlední den a já si uvědomuji, kolik jsem toho ještě nestihnul. Můžu se tu oženit a nechat rozvést, oboje trvá řádově minuty, nebyl jsem na pokoji s luxusní prostitutkou, která jak jsem včera zjistil, přijede do 20ti minut, dokonce jsem ani nezkoušel kupovat drogy. No, nic z toho bych stejně zkoušet nechtěl, takže jinak - ještě jsem neprošel celé město, s bídou jednu část, dnes odpoledne musím doslova vyběhnout, abych se stihnul podívat na starou zástavbu Las Vegas, kde to všechno začalo. A samozřejmě fotit, fotit, fotit.. Z včerejších 121 fotografií jsem jich po střízlivé úvaze vybral asi 25. Další jsem oplakal, ale ještě stále usiluji o to, aby se na fotky lidé dívali s chutí, ne s myšlenkou, že jich viděli 1.000 a 2.000 jich ještě čeká. Taky jsem ještě neprohrál žádné peníze v kasinu a nenakoupil, co si lidé objednávali - žeton z Bellagio, hrneček s vlajkou nebo motivem Nevady, chladící obklady na čelo, kovbojskou kravatu a hromadu pohledů i se známkou.. Nemám z toho lautr nic a asi to všechno budu hasit v místním Walgreens (taková sámoška).

Výsledek nákupu je tristní. Mám chladící obklady, ale tím to končí. Sedím na pokoji, sbírám sílu, odvahu a odhodlání, abych vyrazil zpět na místo konference připravovat sál, kde bude mít šéf přednášku na téma „jak skvělý je náš produkt", následně to celé odfotil, abych se přesunul na stánek a nabízel a podbízel. Což se také děje! Jenže to není všechno - podařilo se mi nechat umístnit naše CDčka před vstup do výstavního prostoru a protože je na nich napsáno „přijďte si vyzvednou tričko zadarmo!" lidé skutečně chodí. Sranda, myslel jsem, že jen češi jsou takoví a ono je to mezinárodní. Zájem je veliký, tak jsem zvědavý na čísla z prodeje.

Večer se má konat koncert, vstupné pro neúčastníky konference je 200 dolarů. Masakr! Ale ještě před tím se chci vydat na cestu do „Las Vegas downtown". Abychom si rozuměli, včera jsem byl na procházce po „Strip", což je ulice plná moderních hotelů s kasinem, skoro bych si tipnul, že pod čtyři hvězdičky nejde žádný z nich, standardem pak bude hvězdiček pět. Jenže to není Las Vegas, jak bylo založeno, to musím právě do „downtown" (centra). Této oblasti se říká Freemont a můj dobrý průvodce Phil půjde také. Zjistil, že procházka bude mít pouze 1 míli, což je vzdálenost, kterou je, byť neochotně, ochotný šlapat pěšky. Taxikář je sdílný (zase tak moc Phil šlapat nechtěl), tak nám popisuje na naši žádost, co vidíme kolem.

Vystupujeme z taxíku před kasinem Main Street Station, kde vaří vlastní pivo (nicméně já ochutnávám Black Chip) a já si to místo hned zamiloval. Srovnávat místa je těžké, protože efekt světýlek a noci tady prostě citelně chybí. Co srovnávat můžu, tak pokud milujete Ameriku 70tých let - tady budete doma. Vstupujeme do kasina a protože Phil dává 20 dolarů do automatu, máme první pivo (každý) zdarma a každé další za 1,50 dolaru (obvykle stojí kolem 5ti dolarů). To už je mi trapně, že jsem ještě nehrál, tak do automatu vhodím 4 dolary a na první pokus je rozmnožím na 6,50 což ihned vyberu (jednalo se poker na automatu, jak uvidíte na fotce). S voucherem na 6,50 jdu k „slot machine" (to je automat s pákou) a v řádu minut všechno prohraju. Jsem spokojený - podpořil jsem gambling v Las Vegas, stálo mě to 4 dolary a k tomu jsem za 1,50 dolaru dostal dvě piva v hodnotě 8 dolarů. I love America!

Dlužno říci, že je zde cítit změna ve vzduchu. Kasina na Stripu jsou narvaná mladými, úspěšnými, tohle kasino je plné starších lidí, chudších na pohled, hrající za nízké sázky (např. v kasinu hotelu Palazzo nemůžete hrát blackjack za méně než 15 dolarů za hru. Tady je cena 3 dolary za hru. A kolik peněz asi dokážete utratit, když jedno protočení automatu stojí 1 cent?). To už ale přicházíme na hlavní třídu zašlé slávy Las Vegas. Celá ulice je plná zátarasů nutící lidi jít pouze u obchodů a znemožňuje přecházení ze strany na stranu. Je tu hodně obchodů, což je dobře, alespoň koupím hrneček, který potřebuji. Hrnečků Las Vegas můžu mít tři kupy, ale s nápisem Nevada nemají ani jeden. Prostor je ohraničený, protože celou ulici si pronajala na firemní párty společnost Southwest Airlines. Neuvěřitelné, alespoň pro mě. Procházíme se a mně se začalo stýskat po časech, které jsem nezažil. Oblé tvary domů i slečen, které téměř ladí věkem i s obdobím té největší slávy.  Smutné nebo groteskní? Těžko říct. Za zmínku stojí snad jen prodavač obručí, prý největších v Las Vegas, čemuž bych i věřil, protože obruč více než metr a půl v průměru a já jsem si představil, jak tuhle věc vezu letadlem :)

Souběžně s Las Vegas bulvárem vyrážíme k jednomu ze symbolů Las Vegas - hotelu Stratosphere, jehož součástí je i profláknutá věž. Cesta vede prakticky liduprázdným městem a já jsem našel, co mi celou tu dobu zoufale chybělo. Wedding chapel! (něco jako svatební kaple). Jak jsem už předznamenal, tohle je jeden ze symbolů (alespoň pro mě, vzpomeňte si třeba ne seriál Přátelé, když se Ross oženil s Rachel - oba opilí právě v Las Vegas). A hned vidím přijíždět bílou limuzínu a svatebčany. Je to sladké, dojemné, ale raději jdu pryč. Měl jsem zabalit Mirku do kufru, mohli jsme se vzít v Las Vegas a bylo by hotovo, šmitec.

Procházka nás zavedla k přízemním domkům se zamřížovanými okny - „to se hned poznají dobří sousedé" poznamenal Phil a raději si rychle schoval své zlaté hodinky do kapsy. To už ale projdeme kolem dalších čtyř „wedding chapels" a jsme u Stratosphere. Že bych byl uchvácen, to tedy nejsem, ale možná je to prostě tím, že jsem přesycený „velkolepých" a „skvělých" věcí, kterými mě Las Vegas stále krmí. Těším se domů, až si dám k obědu guláš se šesti.

Beru taxi, abych ulevil Philovi (on byl opravdu zničený po včerejší procházce, kdy jsme nachodili kolem 6-7 mil. Není zvyklý chodit tak moc. Na naše je to asi 10km) a na hotelu jdeme „na jedno"do sport baru. Jenže! Zrovna se hraje sedmý zápas Montreal Canadiens vs. Pittsburgh Pinguins a bar je narvaný. Máme štěstí a usedáme před jednu z obrazovek, máme pivo a hranolky a musím říct, že fanoušci zápas prožívají velice silně. Jsem unavený, tak se promptně omluvím a jdu na pokoj. Na pokoji bych se měl zabalit, připravit věci na zítra na stánek, budeme losovat o iPad, ale skrze únavu na dvě hodinky usínám. Takže koncert se nekoná a raději se balím a připravuji, přijde mi to o stupínek smysluplnější. Taky chci dopsat tyhle řádky. Z klimatizace mám úplně zničené rty, jako každou noc mi tady nad hlavou šumí větráček od klimatizace a není to nic moc. Zítra letím domů, za Mirkou a musím říct, že na výletech mám nejraději návrat.

Teď se jdu ale navrátit do postele. Dobrou s kobrou.