JP II. jen tak svatý nebude..

Píšete:Znám mnoho lidí, jejichž osobní svatost je se „svatostí“ (rozuměj:oblíbeností) JP2 nesrovnatelná; měli však to štěstí, že nebyli papeži, a tak mohli své okolí opravdu posvětit.<br />
<br />
Pepež není zavřený v králikárně a stýká se s lidmi (a Jan Pavel II) ovzlášť, takže i On mohl své okolí posvěcovat a posvěcoval.(Ale to se dá i mimo kontakt s lidma, protože svět posvěcují i skrytí mučedníci, každý kdo žije v duchu:ať neví levice co činí pravice i každý kdo se v skrytu modlí). <br />
Kdybych řekla, že Jan Pavel II. posvětil církev, svět snad vším čím byl, bylo by to nekonkrétní. Tak aspoň nějaké příklady, které stejně nevypoví všechno to velké.-<br />
Myslím, že zjevil Tvář Boha který je milosrdný, který odpouští. Odpouští i těm kteří se ho pokouší zabít -Ali Agca-atentátník z roku 1981.<br />
Jeho přijaté utrpení zvláště několik posledních roků Jeho života.-On stále mluvil o Lásce o Naději o úplném vydání se Bohu a ta slova žil i když zažíval na svém těle umírání.<br />
Chtěl s námi být a ujistit nás o Boží Lásce i v posledním týdnu svého života, kdy se o Velikonocích objevil na balkoně s tváří plnou utrpení, kdy se chtěl pokousit říct alespoň pár slov, ale nebyl toho schopen. Jediné co ještě mohl a co udělal bylo, že nám dal své požehnání. Není v tom dost hrdinné lásky?<br />
To jak se vyjadřoval o rodině o manželské lásce, je úplným skvostem. Jeho promluvy jsou zaznamenané a vydané v knize: &quot;Teologie těla&quot;. Pokud by jste si např. přečetl toto, poznal by jste alespoň jednu z věcí pro které o Něm říkám, to co říkám. Dále Jeho encykliky..<br />
Jeho radostná..služba Bohu a druhým.<br />
On se omlouval za omyli v Církvy, které se stali v minulosti. Věci, které neudělal vzal jménem Církve na sebe a prosil za odpuštění.

MarunKa1:<br />
Ad Ali Agca: Co jiného může katolík dělat, než odpustit? To je povinnost každého pokřtěného. Každý z nás to dělá dnes a denně.<br />
Ad utrpení, umírání: platí totéž, co výše. Jistě přijmout kříž není pro každého snadné, ale pokud to člověk dokáže, je to sladké. Takto, a ještě mnohem hůř trpěl do rozvoje medicíny před smrtí každý člověk. Každý dobrý křesťan, natož katolík, se dokázal vydat Bohu a utrpení přijmout. Řikalo se tomu Ars moriendi. Jak správně umírat se dříve VYUČUOVALO (!), vycházela k tomu obsáhlá literatura, modlitby, duchovní cvičení... <br />
Ad předsmrtné požehnání v okně: Hezké a dojemné, ale nic víc. Udělal co mohl, co nemohl neudělal, jako každý z nás. Kněžské požehnání je jistě dobrá věc, požehnání od umírajícího kněze vzácná, důstojná a vážená věc, ale mluvit o hrdinné lásce mi připadá poněkud přehnané.<br />
Ad teologie těla: Jedno z několika témat, v nichž se Jan Pavel II. v podstatě držel katolické věrouky a poměrně věrně a nezkresleně je přednesl pro tuto dobu. V kontextu ostatních jeho skutků opravdu lze teologii těla pochválit jako přínos ve správnou dobu. Ale na druhou stranu: Kde je praktický výsledek? Teologie, pokud není aplikovaná (a ovšem pravdivá), je jen spekulací. Zpovědníci ji zpravidla neznají, nebo k ní mají výhrady. A po pravdě: od papeže se přece tak nějak očekává, že věřící povede ke svatosti; konec konců je za to placen. Jakkoliv tedy v kontextu jeho pontifikátu předsatvuje teologie těla nesporný vrchol, celkově ani tento vrchol nevyčnívá nad hladinu bahna, do něhož Církev (spolu)zavlekl. Každopádně teologie těla je jediná Vaše přijatelná námitka proti mému tvrzeční.<br />
Ad omlouvání: Je to jinak: Věci, které se mnohdy ani nestaly, nebo které si špatně vyložil, položil za vinu Církvi a jejím jménem se omluvil. Buďto se jednalo o viny zločinců, hlásících se ke katolické Církvi, nebo o činy z našeho pohledu třebas brutální, ale v kontextu doby zcela přiměřené a správné. Omlovat se za „chyby“ druhých je snazší a populárnější než hledat chyby u sebe. Myslím, že jsou jiné věci, za které by se býval mohl a měl osobně omluvit... <br />
Pro zajímavost: <a href="http://www.kreuz.net/article.11461.html" target="_blank">http://www.kreuz.net/article.11461.html</a><br />
(doporučuji „vychutnat si“ zvláště video)