Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Příběh o čistotě – o 2 roky později..

12. 5. 2011 14:57
Rubrika: Žvatlání

Příběh o čistotě – o 2 roky později..

Byl jsem požádán, že by bylo zajímavé, kdybych mohl napsat pár řádek, jak je na tom můj vztah teď, dva roky po napsání článku o čistotě. Myslím, že se to dá zvládnout, jakkoliv tím zase na sebe prozradím spoustu věcí, na které nejsem zrovna hrdý. Nicméně – kdož jsi bez viny, hoď do mě kamenem. Možná, že spousta z Vás mě bude mít za pokrytce, ale i s tím počítám.

Ručičky času se posunuly vpřed o pár let, jsem o něco starší, je mi 27 let, změnil jsem pracovní pozici, v práci toho mám mnohem více, času mnohem méně, ve vztahu jsem přes 4 roky, více než rok jsem zasnoubený a moc bych si přál svatbu. Čtyři roky (v úterý čtyři a čtvrt roku) a přesto si jsem jistý, že Mirku mám rád víc a víc, že si jí vážím proto jaká je, kým je a co pro můj život znamená. Nejsou to motýlci v břiše, to snad nikdy nebyli, ale je to láska, hluboká a uvědomělá. A tak říkám – miluji Mirku tím více, čím déle jsme spolu. Je to hodná dívka a pro Ty z vás, kteří nevědí, k čemu se odvolávám, tak jen v rychlosti dodám – ona je nebe a já jsem peklo, přesto jsme to spolu dali dohromady a společně se učíme, co znamená žít v čistotě.

Budu používat zavedené slovo „čistota“, ale rovnou říkám, že na této čistotě uvidíte mnoho skvrn.. Tak předně – jako chlapec pitomý jsem v mezičase náš vztah zradil, zranil, pošpinil, pošlapal a ani to, že Mirka měla vždy přednost a výsadní postavení, mě neomlouvá.. Přiznal jsem se a snad poprvé v životě opravdu litoval. Pokud existuje ideál „dokonalé lítosti“, pak jsem musel být zatraceně blízko. Bylo mi odpuštěno, jakkoliv je to pro mě jen další z řady důkazů, že Mirka je anděl, kterého mi Pán Bůh seslal do života, aby mě uzdravil.

Reakce mého okolí, když na toto téma přijde řeč je stále stejná – někdo kýve hlavou a tváří se, že respektuje naše rozhodnutí (zajímalo by mě, jak by vypadalo, kdyby jej nerespektovali), jiní se tváří nechápavě, další se ušklíbají a v neposlední řadě je zde naprosté nepochopení. Snad jen takový malý příběh za všechny – preventivní vyšetření na dermatovenerologii (strejda Google poradí, pokud nevíte) a rozhovor:

Lékařka:„Dálka partnerského vztah?“, odpověděl jsem..

Lékařka: „Poslední sexuální styk?“, odpověděl jsem..

Významná pauza.

Lékařka:„Přítelkyně je v zahraničí?“, odpověděl jsem, že není v zahraničí..

Lékařka: „Moment, pak jste zřejmě špatně odpověděl“, což jsem vyvrátil a dodal „náboženské důvody“.

Lékařka: „Z Vaší strany?“ – hrome, kdyby z mé strany, tak u ní nejsem, ne? Odpověděl jsem prostě „my jsme se tak dohodli“.

Když jsem si přišel pro výsledky, paní doktorka mě přivítala slovy „už jste si to vyřešil?“ a já odvětil, že si nejsem vědomý toho, že bych měl cokoliv řešit.

Lékařka: „Myslím, váš vztah“ a já jen kontroval, že to už dávno.

Lékařka: „Protože je to krajně neobvyklé, víte?“, samozřejmě že vím, ale rozhodně to nemíním vysvětlovat v minutě doktorce, která mi evidentně dává možnosti „najdi si jinou“ nebo „otoč na záda tu svou“.

Nepochopení, nepochopení, nepochopení..

Už jsem psal, že mám snoubenku, kterou miluji více a více, ale to není vše – já po ní také více a více toužím.. ona je nádherná – jakkoliv se mnou nemusíte souhlasit, já jsem o tom přesvědčený. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je nejkrásnější, ale je nádherná, její pohled po ránu je jako východ slunce. Společných večerů a nocí trávíme poskrovnu, vlastně méně než dříve, protože je velice těžké usínat vedle někoho, ke komu máte ty nejvroucnější city a být při tom jako „bratr a sestra“. Tady podotýkám, že společná modlitba (tedy kromě stavu naprostého vyčerpání) pomáhá, ono je takové hloupé se pomodlit a pak se začít šmajchlovat. Společné večery jsme omezili na minimum (jakkoliv mám už byt sám pro sebe, Mirka je v Praze na koleji, takže příležitost je), protože jsme si uvědomili, že tohle není způsob života, který jsme si zvolili, že si nechceme na čistotu jen hrát, ale že ji chceme žít. Někdy se zadaří, jindy se zdaří méně, ale přesto se ještě stále držíme a doufáme, že to zvládneme se ctí až do svatby.

Svatba je v nedohlednu, to mě trochu bolí, ale ne kvůli sexu (jakkoliv Mirky zpovědník nám sňatek jako řešení nabízel už dávno a stále se připomíná – a vedle toho dodává „já se vám divím, já moct jako vy, tak na to skočím“; ale v tomhle ho nesmíte brát doslova, je to takový srandička), ale protože mám čím dál tím více obavu, že by mi mohl tu fantastickou dívku někdo odlákat, obloudit. Vždyť je to tak snadné tvářit se víkend, týden, měsíc jako ten nejlepší a nejtolerantnější člověk na světě, kterému se žádný nevyrovná. Tím neříkám, že je Mirka hloupá, to v žádném případě, ale má žárlivost tímto dostává svůj prosto k seberealizaci.. potvora.. a také bych se chtěl vedle Mirky každé ráno budit..

Co říci závěrem? Jde to, ale dře to, alespoň chvílema. Člověk musí mít hodně vůle a hlavně se rozhodnout, jak moc chce s Pánem Bohem vyorávat. My nechceme, jsme si vědomi, kdykoliv uděláme něco špatně a když už nic jiného – neschováváme se, netváříme se, že se něco nepočítá nebo že je to normální, popřípadě, že naše situace je taková spletitá, specifická, takže.. Chybujeme, učíme se z chyb a toužíme být lepšími. Ale abych se přiznal, já osobně nejvíc toužím mít z Mirky manželku..

Sdílet

Komentáře

Pavel Husák (yetti) Miruš: nevidím do toho - takže moje reakce mohla znít - a bohužel asi i vyzněla banálně a neempaticky, i když touto reakci hodně často povzbuzuji sám sebe... vím, každý životní příběh je jiný

Wenzell No, klobouk dolů :-) Nevím sice, proč zatím "nejdete" do svatby, ale myslím, že máte dobře nakročeno k pěknému dlouhodobému vztahu. Držím palce, ať ho nic nezhatí. W.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio