Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Kdo je křesťanem?

30. 6. 2011 13:24
Rubrika: Žvatlání | Štítky: křesťanství

Chtěl jsem napsat takovýto článek, ale časem.. netušil jsem, že se věci sejdou tak, že jej budu psát již dnes namísto spánku. Poté, co signály propagují článek, který říká, že škatulkování je fuj, ať žije pravdoláskovství (to je zase fuj pro mě), reakce jsou následně mazány jako „hádavé“, tak mi to nedá a chtěl bych přispět svou troškou do mlýna. Diskuze mi nevadí a ani babča mě nepřesvědčí, abych něco mazal nebo korigoval. To mě nebaví.

Předně je dobré vědět, proč vytvářím škatulky? Protože nejsem Bůh, nabízí se odpověď, která by reagovala na výše zmíněný článek. Ale to není příliš objevné (každý, kdo vnímal dění v roce 1998 ví, že Hašan je bůh!). Nicméně si myslím, že mám dva dobré důvody, proč škatulky vytvářet.

1 - První důvod je prostý - abych mohl na někoho ukázat prstem a říct, že není v nějaké/dané (ideálně elitní) skupině. Doufám, že se Vám ten důvod nelíbí, ale ono je to velice důležité, protože ten „někoho“ jsem já sám. Pro mě je to snadné – Bůh po nás chce, abychom se přibližovali co nejvíce nějakému ideálu, je to velice náročný Bůh, který ví, jak moc po nás chce, ale také dává záruky, že nám nenaloží více, než uneseme. Také zapomeňte na automatický předsudek, že když vytvářím škatulky, tak se do nich automaticky pasuji jako člen (tedy jako člověk, co je uvnitř).

2 - Vždyť to je právě ten druhý důvod, vytvářím škatulky proto, abych věděl, kam bych se rád dostal. Stojí mě velice mnoho práce udržet sám sebe v nějaké rozumné disciplíně, abych směřoval k nějaké škatulce. A do této mé snahy často vstupuje nějaký pravdoláskař, který rozhlašuje, že ho Bůh miluje, protože on na Něj s upřímným srdcem kašle a nepřetvařuje se. Nemá potřebu farizejsky usilovat o splnění nějakých a jakýchkoliv „kvót“ nebo cpát se do škatulek, prostě je upřímný a „vo to go“. Většinou je to doplněné komentářem jako „nemáš právo soudit druhé“ s tichým doufáním, že tak nebude nikdo soudit jej a to mu docela stačí k tomu, aby když říká, že nikdo nemá soudit, tak nebude soudit ani on sám sebe. Při střetnutí s takovouto hlásnou troubou mám chuť být Kainem, ale vždy se ovládnu a v bodě 1 dosadím za „někoho“ právě onu konkrétní osobu a snažím se ji ukázat, že žít se dá/má jinak. Výsledky jsou tristní.

Abychom si trochu ukázali škatulkování v praxi, mám zde velice širokou definici křesťana, kam se vejde spousta lidí, ale zároveň může být (a pro mě je) i nedostižným ideálem. Čtyři body, ve kterých se střetává ortodoxie s ortopraxí. Podotýkám, že se jedná do značné míry o reakci na to, co vidím ve svém okolí.

1. Křesťan je pokřtěný

2. Křesťan vyznává a věří Apoštolské vyznání víry

3. Křesťan se účastní života Církve (bohoslužby, svátosti, atd. atp.)

4. Křesťan na sebe bere zodpovědnost za Církev a její členy (služba církvi, bližním, modlitba, atd. atp.)

Kdo se nevejde do všech čtyř škatulek, ten (ale i ta) není opravdovým křesťanem (poustevníci jsou problémově zařaditelní, já vím..).

Zobrazeno 3748×

Komentáře

HelenaH

babčino jméno zde figuruje naprosto nespravedlivě:ona se té smazané diskuse velmi velmi aktivně účastnila, protože to byla velmi zajímavá debata, do které se zapojila spousta lidí.

Papo

babča apeluje na pisatele článků, aby mazali a mazali, takže je zde vláčena právem :P

HelenaH

babča to přežije.:-D Ten článek se mi líbí. Moc

Megamysl

Kdepak. Helena Háková je největším cenzorem signálů. Vivat Klement Gottwald!
Roztomilá, hodná babička, ale běda, jak napíšeš něco, co roztomilé babičce nekonvenuje a nehodí do růžového světa (připomíná mi jednu babu z Harryho Potera - růžovouké šatičky, dečky, pejsky a kočičky, jako trest pak . . . znalci doplní).

Papovi díky za návrat a k tématu bych snad jen podotknul, že ač Bůh je jednoduchost sama, škatulky jistě má. Jak jsem psal ve smazaném. Ví přece, které duše jsou v pekle, které nejsou. Kdo má dobrou vůli k nápravě, kdo nemá. Atd.

JiKu

Babči se musím zastat. Nepožádala mě, abych ten svůj proti mazání kriticky zaměřený komentář smazal. Smazal jsem jej z vlastního rozhodnutí.
Také musím babče přiznat, že vždy, když mě o nějaký zásah v diskusi žádala, nikdy neargumentovala ohledem na sebe, ale na jiné.

V tom mém textu nebylo fakt nic objevného, prostě kritika na mazání.

Nejvíc mě mrzí, že ty texty, kterým několik lidí, kterých si vážím, věnovalo několik hodin své duševní práce, přišlo v niveč. A byly tam dobré argumenty. Lidstvo tím bylo nenapravitelně ochuzeno, protože předpokládám, že si to nikdo nezazálohoval.

Papův článek se mi velmi líbí, ale nemám již sílu se k tématu vracet. Své jsem vyplodil v té původní diskusi a psát něco podruhé, to bytostně nenávidím. A nemám dost motivace, abych svou nenávist překonal.

lenkat

Taky mě docela překvapilo, když jsem v uvedené diskuzi uvedla několik myšlenek z evangelia (navíc v časové tísni), načež to zmizelo, a ještě to bylo označeno jako "hádavý komentář". Je vidět, že dotyčná se vůbec nepodívala na to, co maže. Kromě toho označení "hádavé komentáře" mi taky přijde jako škatulkování. Ale protože mi přišlo hlavně škoda těch myšlenek z evangelií, dovolím si je uvést zde.
Ježíš vystoupil tvrdě vůči farizeům a zákoníkům, kteří dodržovali perfektně všechna nařízení ani nepáchali nějaké vážné hříchy, zatímco žena cizoložnice hřích spáchala. Jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Běž a už nehřeš."

tvi

Dovolím si trochu provokace. V Apoftegmatech pouštních otců je příběh jakéhosi bratra, který byl ve svém mnišském životě (co se týče askeze, dochvilnosti při modlitbách atd.) poněkud laxní, měl je tak říkajíc na háku. Když umíral, byli jeho bratři překvapeni, že z tohoto světa odchází docela v pohodě. "Milý bratře," pravil opat, "všichni víme, že jsi svým povinnostem nikdy moc nedával, jak to, že umíráš s tak klidnou myslí?" "To je prosté: Pán řekl 'nesuďte, abyste nebyli souzeni', což jsem si vzal k srdci a nikdy jsem druhého nesoudil/nekritizoval..." (nevýchovné, já vím, sorry :-) )

Papo

tvi: nevýchovné by to bylo, pokud by pod Tvůj příspěvek napsal Bůh: "a právě za to byl spasený" :D takhle je to jen jeden z mnoha "láska-stačí" fujpříběhů..

tvi

->Papo: chtěl jsem úmyslně podat něco, co by nebylo "protestantské", "liberální" nebo "pravdoláskistické" (pro štouraly: Apoftegmata XV, 132). Zapoměl jsem dodat, že duchovní vůdce příběh uzavřel slovy: "pokoj tobě, chlapče, neboť jsi spasen i bez námahy" :-P A ještě si trochu přisadím: "Pro ty, kteří se stali dětmi světla a syny přicházejícího dne, pro ty, kteří vždycky chodí ve světle, nikdy nepřijde Den Páně, protože oni už jsou s Bohem a v Bohu". Kdopak to asi mohl říct/citovat? :-)

HelenaH

fuj příběh, který napsal Tvi je skvělý. To je přesně ono-tak jo-krabičky Bůh má, ale takové, kterým nikdy neporozumíme, proč je takové má - protože já klidně věřím,že ten laxní mnich byl v krabičce: sice laxní, který má nějakou tu přísnou sebekázeň na háku, ale zato nehřešil souzením druhých:-DDD
Jak psala Lenka-jo ta žena patřila do krabičky hříšných žen, ale lituje-a je jí odpuštěno. A hůř jsou na tom ti v té krabičce "soudců", kteří by ji bez mrknutí oka kliďánko ukamenovali.

JiKu

Bůh nemá krabičky. V tom měla pravdu a ty se mýlíš. Mýlila se v soudu, že proto ani my nemáme mít krabičky.
Klíčové slovo v tvé výpovědi je "patřila". Nikoli "patří, tak to je a bude, vymalováno".
Jinak je trochu rozdíl v situaci toho mnicha, který flákal své na sebe dobrovolně "navíc" vzaté závazky a toho, kdo překračuje zákony Boží, natožpak dokonce třeba takové zákony zpochybňuje.
Je to hezký příběh, ale je nebzpečné vyprávět jej babče. Nestačíš se divit, co z něj pak "vydedukuje".

JiKu

Jinak formálně: ten laxní mnich používal rovněž krabiček. Měl dvě. Ti fuj, kteří soudí a který to budou mít těžký, a ti fajn, kteří nesoudí a budou to mít v pohodě. A zařadil sebe i druhé to těchto krabiček.
Konec konců, jinak jednat nermohl. Jak píše Papo, lidské myšlení jinak fungovat nemůže.

HelenaH

když ten hodný táta vysvětloval při návratu marnotratného syna jeho bráchovi své jednání, když Pán Ježíš neodsuzoval tu hříšnou ženu, ani celníka, ani nikoho...neříkal u toho-jo vy lidičky si nechce svoje posuzování, já mám svoje. Asi přišel aby nás učil koukat na druhé jinak ne?????

JiKu

ani nikoho... ???
Jak jsem psal (snazáno) - klíčové je "odpusť, jakož i my odpouštíme"
Kdo nespoudí, nemá co a komu odpouštět. Ty neodpouětíš svým viníkům?

HelenaH

rozumíš mi o čem píšu????Já mám už rok pocit že ne, že někde písnu vždycky něco blbě a ty nejsi schopen to pochopit. Jestli odpouštím-snažím se. Abych rozpoznala, že je někdo kdo potřebuje mé odpuštění, k tomu nepotřebuju strkat si ho do nějaké škatulky. Náš život jede-tak rychle a tak rychle může "nejet" a zůstat stát, že ještě trávit čas tím, že si udělám škatule a budu říkat-jo tenhle asi patří tam a tahle tam...to je přeci hovadina? Tak se někdy něco nepodaří-nějaký vztah, nějaká věc...no a co? Ten člověk je slabý a chybující zrovna jako já. Jestli to bude možný, popovídáme o tom, odpustíme si, podáme ruku nebo půjdem každý svou cestou. Ale mít ho někde zaškatulkovanýho????? Už mi rozumíš???

ViZ

"Kdo nesoudí, nemá komu co odpouštět" to je ale - s prominutím - blbost.
http://www.youtube.com/watch?v=DMGlrXI9pyg
Ten chlapík, co mě kopl, řekl "sorry" a pak šel, ale
Ono to stejně bolí jako kdyby chtěl
A to co teče z mého rozbitého kolena
Je moje, ne jeho krev

JiKu

ViZ: Buď je to jeho vina a pak mu odpustíte nebo mu neodpustíte. A nebo to jeho vina není, a pak mu nemáte co odpouštět. Určení, zda je to jeho vina nebo ne, to já nazývám souzením. Nevím, jak nazýváte rozhodování o vině Vy.
Odpouštět mohu jen tomu, kdo se na mě provinil. Koho jsem já uznal za toho, kdo se na mě provinil.

JiKu

babča:
Neshodujeme se - ani spolu, ani ve všeobecném mínění, na tom, co nazýváme škatulkováním.

Existuje taková argumentační figura, kterou nemám rád. Když je něco v užším speciálním slova smyslu špatné a v širším slova smyslu to špatné není a třeba je to i dobré či nutné. Někdo vymámí na druhém odsouzení toho užšího slova smyslu a a potom to používá k odsuzování i toho širšího slova smyslu. To je podle mě případ i škatulkování. Odmítám odsoudit škatulkování, dokud nebude jasné, co se tím myslí.

Pokud řekneš o nějakém skutku "no a co, ono se vlastně nic nestalo", jak jej chceš ještě odpouštět? Nemáš co odpouštět. Odpustit můžeš jen tehdy, když máš co. Když tě něco štve, bolí, když to cítíš jako křivdu.

HelenaH

tys ale začal míchat "hrušky a jabka"-nějakou vinu, která potřebuje odpuštění a škatulky. To je to, co je na tom blbě. Pokud já bych definovala "škatulkování" tak jak já ho odmítám, tak asi takhle: na základě nějakého konkrétního hříchu, postoje nebo povahy si jednou pro vždy toho člověka označit, někam nacpat a pak už vždycky na něj tak koukat. To je "škatulkování", které DĚLAT NESMÍME. Když ten člověk hřeší a dělá tak zlé věci, že to bije do očí, tak je nutné mu to - i rázně říct, a když to uzná, odpustit mu. To ale není škatulkování-to je "v lásce napomínejte jeden druhého". Zatímco škatulkování je jasný-mám ve špajzu škatule se špagetama-vždycky tam budou špagety:-) Na tu krabici jen koukneš a víš, co tam je. Zatímco člověka nenacpeš do krabičky, protože on dnes může být úplně jiný než byl včera.

ViZ

Promiň, že jsem tě praštil. Promíjím ti to. Vůbec neřeší, jestli viděl, že tam jsem, a já neřeším, jestli mě viděl. Copak je to todleto?
Ono se vlastně nic nestalo, když jsem praštěnej, že?

Papo

Koukám, že babča se stala docela bojovnou, po dobu mé absence. Mrzí mě, že babča zase popisuje "škatulkování" jen jako negativní jev, když jsem se opravdu snažil poukázat na jeho světlé stránky.

JiKu to ale trefil, podle mě, naprosto přesně: "Bůh nemusí mít škatulky, člověk ano".

Zatímco jsem se snažil hovořit o snaze být lepším člověkem/křesťanem, diskuze se stočila k posuzování druhých. Takže podruhém musím vyzdvihnout slova JiKu, když říká, že babča odsuzuje škatulky, protože se v některých případech používají nevhodně a přehlíží, že je to jen jedna z možností, jak škatulky využít. Asi jako by odsoudila radiaci jako špatnou a přehlídla např. RTG, jaderné elektrárny, atp. protože se z toho dělají bomby.

JiKu

Babča prostě přetěžije definování škatulek a škatulkování v tom, že zahrnuje neměnnost zařazení do škatulky.

Všechna slova jsou de facto škatulky. Minimálně tedy pojmy. Škatulka je "zloděj", "kněz", "soudce", "popelář", "sňatkový podvodník".

Když je Franta sňatkovým podvodníkem, tak jej zařadím v mé hlavě do škatulky sňatkový podvodník. A nevidím nejmenší důvod k tomu
a) proč bych to nedělal
b) proč bych ho tam měl nechat navěky

Škatuka "sňatkový podvodník" mi pomáhá tak, že zaprvé je přihrádkou věčí škatule "podvodník", potom tím, že když budu pátrat po sňatkových podvodnících, tak se podívám do té škatulky, najdu tam Frantu a Pepu. A potom je tato škatulka svrchovaně užitečná, když mi přijde dcera domů s tím, že se jí Franta dvoří. Tak jí řeknu, pozor na něj, je to sňatkový podvodník.

Kdybych neměl škatulku sňatkový podvodník a to společnou s ní, tak řeknu "jen s ním choď, sama uvidíš, co je to za člověka".

Tím, že neoprávněně ke škatulkování přidáváš neměnnost si vynucuješ odsouzení škatulkování. A to ti nikdy ani já, ani Papo nesežereme.

JiKu

ViZovi nerozumím. Připadá mi to, jako kdyby se jeden z nás zbláznil. Rozumí mu někdo, aby mi to vysvětlil jinými slovy?

HelenaH

Chtěl jsi - protože se neshodujeme v tom, co nazýváme škatulkami - nějakou "definici"-pokusila jsem se o svou definici-tak jak já jsem tomu rozuměla z článku, který tu byl a jeho autorka smazala diskusi. Já to slovo "škakulky" používám jen proto, že bylo takhle použito a vy jste se v diskusi pustili do toho, že vlastně škatulkovat je potřeba, když jsme lidi. Tak dobře-slovo "škatulky" už používat nebudu. Tak bez nich-rozpoznáme, že druhý je nějaký a že my takoví být nechceme-chceme směřovat k tomu být dokonalejší, rádi bychom byli....např. ne pokrytci, ne děvkaři, ne chamtivci, ne pravdoláskaři, ale tvrďáci, co to každýmu ukážou. Tak když to tak Papo-a asi i ty JiKu vidíte, nezbývá mi než říct si-jo, tak jo. Teď mi ale řekněte jedno: co dál? Jasně, budete lepší, jiní. Ale co ti, kdo takoví jsou? Zůstanou pro vás navždy tak nazvaní, a šlus, šmytec???? Konkrétně-zůstanu já pro vás láskařkou, citovou, hloupou, falešnou? To je pak ale Megamysl stokrát upřímější než vy:-)
O kom je pak ale ten příběh o tom, co si šel klidně dopředu, protože on je přeci lepší než ten vzadu????
A je jasně řečeno, že ten vzadu tenkrát z té modlitby odešel očištěný a tomu vpředu byla jeho pýcha nanic.

Vizovi jsem rozuměla-reagoval na tvou větu "kdo nesoudí, nemá komu co odpouštět".

HelenaH

soud a soudce soudí proto, aby odsoudili nebo aby uznali nevinu. Nikdy proto, aby vynesli rozsudek : odpouštíme ti:-DDD

Papo

babča: ale v tom je právě ten vtip! Předně - to, že jsi pravdoláskařka (nevím, proč tam dodáváš nesmysly jako "hloupou a felšnou")neznamená, že se to nemůže změnit. s každým Tvým novým příspěvkem hledám, zda se to nemění. Zadně - to nejde dokončit! Už v článku jsem jasně napsal, že je to nedostižný ideál! A přesně o tom je tne příběh, že vpředu stojí někdo, kdo si mylsí, že je ideální a vzadu někdo, kdo si je jistý, že není, ale má touhu se změnit. Ostatně v tom je i pointa slov "Jdi a nehřeš více!" Opravdu věříme, že ta dáma již nikdy nezhřešila? Nebo jí tím byl dán ideál o kterém hovoří a byla pobídnuta, aby se mu snažila přiblížit v každém jednom okamžiku.

HelenaH

to hloupá a falešná....jsem si tam já-sebelítostivá kráva přidala a omlouvám se:-D

Právě proto,že dnes jsem třeba jako ten farizeus tam vpředu-sebejistá, jak dobře tu svou víru dělám...a zítra mohu stát vzadu, bulet a říkat "odpusť Pane,mně...", právě proto jsem Lucii naprosto věřila ten článek o tom, že nemáme druhé někam zařazovat, protože se fakt klidně může stát, že zítra tam najdeme sami sebe.
Vzpomněla jsem si na vnučku Zuzku, která pořád bojuje se staršími sourozenci a oni jí říkají-jé Zuzka, zase--bulí, žaluje, mlsá,...a ona na to vztekle odpovídá "kdo to řiká, ten to jéé, tomu se to rýmujééé":-D
a biblicky by to bylo: kdo odsuzuje, sám sebe odsoudil:-D

JiKu

..a ona na to vztekle odpovídá "kdo to řiká, ten to jéé, tomu se to rýmujééé":-D

Skvělé vyjádření toho, co tu Ty a Lucie propagujete :-)

Jiné skvělé vyjádření z opačného konce syntaktického spekta: propagátorky etického nominalismu (kýč, zloděj a farizeus jsou jen jména, slova, která nic neznamenají a protože jejich použití zraňuje, nesmějí se používat, jsou to tedy slova pro křesťana zbytečná a škodlivá a má je vyhodit ze svého slovníku).
Jinými slovy - ta slova by mohla sice mít jakási obsah, ale nejsme oprávněni (protože pravdivě schopni) nic zařazovat do jejich rozsahu.

Papo

JiKu: Jo, u malé vnučky se to snese..

ViZ

JiKu: manuál pro vysvětlení:
popsaná situace zahrnuje odpuštění aniž zúčastnění řeší "zavinění".
Jelikož jsem praštěný, něco se stalo.
ALe můžeme se tvářit, že se nic nestalo.
Nedojde-li k odpuštění, mohu časem začít přemýšlet, jestli on mi to neudělal schválně (začnu jej cpát do škatulky "hrubián").
No nic, jsem praštěný, ale to vy přece víte... :-)
Není-li třeba odpuštění, proč ten, který mě praštil, říká "promiň"? A přitom nemusí být vinen.
Soud je záležitostí úvahy, poznání. Nutnost paragrafů (škatulek) je zde nutná.
Lidé však nemyslí jen v kategoriích (škatulkách), což neznamená, že by nemysleli.
IMHO v církvi - i ten, který se nevleze do Papových čtyř škatulek, může být opravdový křesťan (srv. např. komoří královny kandaky pokřtěný apoštolem Filipem).

HelenaH

dobře,tak zapomenu na slaďoučkou babču a dám dva šílené a drsné příklady-opiješ se, a strašně se pohádáš s někým, kdo tě štve. Zmlátíš ho až bude muset do nemocnice. To žes to udělal, způsobil alkohol a třeba nějaká prchlivější povaha, kterou za střízliva umíš ovládnout. Dostaneš za to trest, který si odpykáš. Půjdeš, omluvíš se tomu zraněnému, odškodníš ho, půjdeš ty asi do svého společenství a poprosíš o odpuštění je-a v modlitbě Boha-protože vy asi nemáte svátost smíření. Budeš vědět-Bůh mi odpustil-protože On slíbil, že odpustí tomu, kdo lituje svých hříchů, ten poškozený přijme, že víc proto, abys to napravil udělat neumíš a přijme tvou omluvu. Ale ty kamkoli přijdeš, uvidíš, že se na tebe dívají a potají tě pomlouvají-Bacha-Pavel-ten ožrala a rváč.:-D Co s tím? Já nepíšu o nějakých "jako posuzováních, jako odsuzování"-tohle se přeci normálně může každému z nás stát. A v té opilosti se nemusíš jen rvát-může tě svést nějaká dívka, můžeš někoho opilý zabít v autě-cokoli můžeš udělat. A pak tě víc než to co se stalo bude mrzet to, že už navždy budeš u lidí zapsaný podle toho. Z čeho myslíš, že vznikají veškerá duševní zranění a nemoci? Proč pořád čteme "přijměte sami sebe", naučte se mít se rádi...když budem vědět-jo já se mám ráda a přijímám se-ale ti druzí, u těch to mám navždy jasné:-D

Papo

babča: já pořád nechápu kam míříš :( Ten příklad je mimo diskuzi, protože je proti tomu co říkáme - že zařadit někoho do škatulky neznamená, že toto zařazení je neměnné. V Tvém příkladu se to neměnným stává, ale to neznamená, že je škatulkování špatné. Jen je v Tvém příkladě špatně použito.

JiKu

Lidé však nemyslí jen v kategoriích (škatulkách), což neznamená, že by nemysleli.

Jasně, myšlení je širší pojem, než myšlení v kategoriích. S tím souhlasím. Zejména tvůrčí myšlení neprobíhá v kategoriích. Když hledám řešení nějakého problému, je mi myšlení v kategoriích málo platné. Uplatňují se takové postupy jako představivost, analogie, spojování nesourodých představ ...
Nicméně problém je v tom, že když něco vymyslím, tak to mohu formulovat zase jenom v kategoriích. A proto je dobré, když něco "vymyslím", tak takový výsledek v kategoriích prověřit a potom jej teprve v kategoriích vyřknout.
Například Lucie: vymyslela, že myšlení v kategoriích (škatulkování) je fuj. A potom formulovala výsledek svého myšlení tím, že myšlení v kategoriích (škatulkování) je fuj a ti, kdo myslí v kategoriích (škatulkovači) jsou fuj a že křesťané by tedy v kategoriích myslet (škatulkovat) neměli.
Právě tak třeba vyhodnocení celníka a farizeje v chrámu. Farizej škatulkoval. Říkal, že celník je fuj a měl k tomu nějaké důvody. Tohle jednání je fuj fuj fuj.
A co dělají osuzovači takového postupu: Řákají "nikoli celník, ale farizeus je fuj" a vymyslí kategorii farizeů, kteří jsou fuj a pak jim stačí označit někoho za farizeje a tím ho v očích ostatních slušných nefarizeů onálepkují a zostarkizují. Žádný slušný křesťan se stím hnusným farizeem nebude bavit. To, že označit někoho za hnusného farizeje je stejné škatulkování, jako jej označit za hnusného celníka, jim patrně vůbec nedochází.
Proto se s Papem snažíme poukazovat na to, že nikoli škatulkování (myšlení v kategoriích) samo o sobě je fuj, ale že je třeba se takovému správnému myšlení v kategoriích naučit a správně ho používat, nikoli jej explicitně odsuzovat a implicitně se ho nevědomky dopouštět.

HelenaH

no jasně-to se dalo čekat takováhle tvoje slova:-DTáhnou se vším, o čem diskutuješ. Ten kdo napíše něco o něčem-za chvíli se od tebe dozví, že se toho něčeho vlastně dopouští-tím že o tom napsal. Nedávno jeden kamarád se dozvěděl, že přestože se děsí fanatismu-vlastně sám je fanatikem-tím, že fanatismus odmítá. Ten kdo napíše, že škatulkování není správné, dozví se, že on sám škatulkuje-:-)
Tak dojděme k závěru, že vlastně nevíme, co je škatulkování. Já jsem slovo "škatulkování" zřejmě pochopila jinak než ty a Papo. Pro mě je to synonymum slov "posuzování, vymezování se vůči němu" a v tomto smyslu si myslím,že není správné. Ve smyslu, jak ho vidíš ty a Papo tedy správné je:-DDD

JiKu

Ten kdo napíše, že škatulkování není správné, dozví se, že on sám škatulkuje-:-)

Tady nejdo o to, jestli se to dozví, tady přece jde o to, jestli je to pravda nebo není. Pokud to pravda je, tak by se to dozvědět podle mě měl, když už chce proti škatulkování bojovat škatulkováním.

Posuzování a vymezování se jsou dvě odlišné činnosti, nejsou to synonyma. Takže škatulkování nebude jejich třetím synonymem.

Kdybych měl napsat, co je "škatulkování" pro mě, tak pro mě to je negativně emotivné zabarvený výraz pro zařazování konkrétních jsoucen (lidí, věcí, vlastností a jevů) do obecnějších kategorií.

Tento konkrétní obraz je kýč. Ten, kdo maluje takové obrazy a ten, komu se takové obrazy líbí (tedy nikoli ten, kdo nemaloval tento obraz, nebo ten, komu se tento obraz líbí) je kýčař.

Ten, kdo krade, je zloděj.
Franta krade.
ergo Franta je zloděj.

Jsem přesvědčen, že tento sylogismus označíš za škatulkování a tedy fuj. Podle mě to fuj není a je to zcela legitimní.

Fuj, to jest špatný soud, by bylo něco jiného. Byl by to soud - "Jednou zloděj, vždycky zloděj". Ano, jsou lidé, kteří se mýlí tímto způsobem. A je potřeba jim jejich omyl vymlouvat a omlacovat o hlavu, protože je to omyl, prostřednictvím kterého mnoha lidem včetně sebe sama ubližují.

Fuj, to jest špatný soud, by bylo třeba "Protože je zloděj, nemá ho Bůh rád." (Místo správného "Bůh nemá rád to, že je Franta zloděj"). Ano, jsou lidé, kteří se mýlí tímto způsobem. A je potřeba jim jejich omyl vymlouvat a omlacovat o hlavu, protože je to omyl, prostřednictvím kterého mnoha lidem včetně sebe sama ubližují.


A ubližování lidem (působit jim bolest) je špatné. A jsme u rozlišení mezi etickou teorií dvojího účinku a teorií "účel světí prostředky". Ono v myšlení, filosofii a teologii vše souvisí se vším a tvoří jakž takž konsistentní celek. Když se z toho něco vytrhne, působí to víc škody, než užitku.

ViZ

"Kdo se nevejde do všech čtyř škatulek, ten (ale i ta) není opravdovým křesťanem"
A) buď přiznám, že soud náleží Bohu, a pak jsou podobné škatulky pochybnou kategorizací
B) Nebo si osobuji právoi soudit a pak si to musím vyřídit se svým svědomím ve vztahu k Písmu
C) nebo vyslovuji "soud" z pověření autority - při znalosti konkrétní situace.
D) vyřknu obecný soud tohoto druhu (vytvořím SI /sic!/ škatulku). taková prohlášení jsou spíše prohlášením osobního názoru než čehokoli jiného.
Dovoluji si s Vaším názorem nesouhlasit.

JiKu

Já rovněž nesouhlasím s Papovým vymezením podmínek. Podle mě je to soud nepravdivý a navíc zmatečný a zbytečný. Protože definuje (on to vlastně není soud, ale definice) kategorii "opravdový křesťan". K čemu ale taková kategorie může být dobrá? To mi uniká. Kategorie zloděj, to je mi jasné. Kdž někomu o druhém řeknu "Dej si na něj pozor, je to zloděj", předávám mu informaci. Když mu řeknu "dej si na něj pozor, je to opravdový zloděj", zaseji mo do hlavy zmatek.

Podle mě mají smysl kategorie "křesťan", "ideální křesťan", dobrý a špatný křesťan.

Ale zavádět kategorii opravdový křesťan jako nějaké "je takový křesťan, jehož dobrost je větší než malá" je na prd.

JiKu

Co by bylo opakem opravdového křesťana: zdánlivý křesťan? falešný křesťan? Ani zdánlivý křesťan, ani falešný křesťan přece není křesťan. Tak jako pajasan není jasan. Takže opravdový křesťan je z hlediska třídění a kategorií pojem naprosto redundantní, nadbytečný, šup na něj s Okhamovou břitvou!

Papo

Jo, už jsem na to měl reakci, že vlastně popisuji čtyři stavy:
1 - křesťan
2 - věřící křesťan
3 - praktikující křesťan
4 - aktivní křesťan

Tyhle škatulky mám primárně pro sebe, abych věděl, kam mám mířit. Není za tím snaha vymezit pojem "opravdový křesťan", jako spíš snaha dát dohromady, jaké nároky bych na křesťana kladl..

ViZ

a co škatulky
1/ takykřesťan
2/ skorokřesťan
3/ jakobykřesťan
... :-)

Zobrazit 40 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio