Co je to svátost? - evangelický pohled

Bratrské vyznání XI/1:
O svátostech věříme, že jsou zevnitřní, živelná, viditelná, slovem Božím posvěcená a vysvědčená znamení, jimiž se neviditelná milost a pravda věcí těch, jichž jména nesou, vyznamenává i posvátně dává. Kterýchž žádný z lidí neustanovil, aniž muž, ale sám Pán a Bůh Kristus Ježíš, jemuž Otec vše v ruce dal (J13,3 Mt 11,27 a Mt 28,18)

Augsburské vyznání XIII/1
Svátosti jsou zařízeny nejne aby byly známkami církevní příslušnosti mezi lidmi, podle nichž by bylo možno poznati křesťany navenek, ale spíše jsou ustanoveny, aby byly znamením a svědectvím vůle Boží vůči nám, ke vzbuzení a utvrzení víry v těch, kteří jich užívají

České vyznání XIII
1. Svátosti jsou zřetedlná vyznamenání neviditelné Boží milosti. Věci živelné z nařízení Boží milosti. Věci živelné z nařízení Božího jsou vskutku věcmi nebeskými neviditelnými. Svátosti ujišťují lidi v milosti Boží a v účasnosti Krista Pána. 2. Svátosti jsou ustanoveny nejen aby rozeznání činily mezi pravými křesťany a pohany, ale ale aby jistotou bylymilostivé vůle Boží k nám. 3. První užitek svátostí, že utvrzují víru o zaslíbeních Božích. 4. Druhý užitek svátostí, že k ostříhání smlouvy Boží lidi, a tak k práci dobré v tom posilují a probuzují, zvláště pak: a) k udatnému rytěřování proti nepřátelům, b) k činění Pánu Bohu všeliké pocty na něj příslušné i poslušenství jeho, c) k milování bližního svého.

2. helvétské vyznání XIX/I
Ke kázání svého Slova připojil Bůh hned od počátku ve své církvi svátosti neboli svátostná znamení. Tak totiž jasně svědčí veškeré Písmo svaté. Svátosti pak jsou tajemné znaky či svaté obřady nebo posvátné úkony, ustanovené samým Bohem, záležijící v jeho Slovu, ve znameních a ve věcech znamenaných, jimiž Bůh udržuje v paměti a vždy zase obnovuje v církvi svá nejvyšší dobrodiní, poskytnutá člověku, jimiž zpečeťuje svá zaslíbení, a co nám sám podává vnitřně, to představuje vnějšně a jakoby očím k pozorování předkládá a tak posiluje a rozhojňuje naši víru působením Ducha svatého v našich srdcích; konečně nás jimi odděluje ode všech jiných lidí a náboženství, a sobě jedinému nás posvěcuje a zavazuje a naznačuje, co od nás žádá.