A proč ne?

A proč ne?

Mirka není tvor nepřející nebo tak, to jistě ne, jen mě dobře zná a ví, že já jsem štědrý chvílemi až moc. Takže se občas v rozhovoru objeví otázka "a proč?" - "a proč chceš bráchovi koupit tak drahé tričko, když on Tobě nekoupí nikdy nic" "a proč zrovna Ty tam musíš jít a udělat to?" jsou takové dvě modelové otázky, které se objevují více či méně často. Mirku miluji a jako své jednou budoucí manželce se snažím odpovídat celými větami, přesto se najdou okamžiky, kdy mi nejlepší odpovědí je právě otázka z nadpisu: "A proč ne?"

Vemte si klasické dilema se sklenicí - je poloprázdná nebo poloplná? My češi míváme ve zvyku vidět skleničku poloprázdnou (tu svou), sousedovu poloplnou a míváme ohromnou radost, pokud se mu jeho sklenička převrhne. A zde je ten okamžik, kdy takovému sousedovi nabídnu, že mu odliji polovinu své skleničky a přichází otázka "a proč dáváš tomu nešikovi polovinu z toho mála co máš?" a já odpovídám "a proč ne?"

Líbí se mi myšlenka, že nic co mám není mé, že vše co mám, mám od Boha. Tedy vše co mám jsou věci, které mám "navíc". A pokud mám něco navíc, pak je to jednoznačně přebytek. Písmo mě učí, že chudé vdovy dávají ze svého nedostatku, tak kdo jsem já, abych nedal z přebytku? Proč bych neměl dát, když mám více než dost? Proč bych se měl ptát co z toho mám já, když se mohu ptát, co z toho má ten druhý?

Určitě každý z vás už řešil problém společně kupovaného dárku. To se koupí dárek a lidé na něj dávají peníze. V jednom případě všichni stejně, v jiném případě každý, kolik může. Vždy se najde člověk, který položí tu otázku "a jak se pozná, kolik jsem dal já? Vždyť já jsem dal víc než ten druhý." Malý sobeček v nás začne křičet, že by snad nemusel být vidět, že naše malé "já" nemá dostatečně velikou reklamu a zapomínáme, že při darování čehokoliv nejde o nás, ale o tu radost, kterou uděláme obdarovanému. V ten okamžik si skutečně mohu dovolit říct, že radost a spokojenost bližního na kterém mi záleží má nevyčíslitelnou hodnotu (finanční, ale i času investovaného do vymýšlení, realizace, atp.).

Modelově budu hovořit o penězích, ale dá se do tohoto vzorce dosadit slovo "čas" nebo jiná veličina. Snad každý z nás ví, kolik peněz potřebuje na základní "přežití". Vše ostatní je přebytek. Přebytek jsou peníze na věci, bez kterých se můžeme obejít - zahraniční dovolená, večeře v luxusní restauraci, peníze "na hospodu", atp. Každý z nás může jistě nějakou tu korunu ušetřit. Každý máme přebytky. A proč ne? A proč se o ně nepodělit?

Zkuste si někdy vzpomenout, až se budete sami sebe ptát, co z toho či onoho budete mít, na tuto maličkou zmatenou úvahu a zeptejte se sami sebe, co vám brání to či ono udělat..