Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Křesťan skautem a skaut křesťanem

29. 6. 2012 8:05
Rubrika: Konfesní úvahy

Stěhování do Prahy, když mi bylo 11 let, bylo velkým zlomem v mém životě. Nové město, nová škola, nové prostředí, noví lidé a nové zájmy. Rozvod a stěhování znamenaly radikální řez v mém životě. Máma mě přihlásila na kroužky – začal jsem hrát na flétnu, cvičit v Sokole, chodit do skauta a také chodit do kostela - Církve Českobratrské Evangelické v Praze 8, Libni, kde jsme bydleli. Kostel mě nebavil, proč by měl, vždyť tam mluvili o věcech, které mi nic neříkaly. Za to ve skautu to bylo jasné – Akéla Petr „Čmelák“ Vopálka (farář CČSH) nás učil kromě praktických věcí jako šifry a uzly také milovat bližního svého – to mi ale došlo až mnohem později, při pohledu zpět. Chovej se slušně, chovej se tak, abys nedělal ostudu sobě, rodičům, skautingu. Skauting jsem si zamiloval a snad právě to mi otevřelo oči v kostele. Vždyť za všemi těmi příběhy jsou skautské zásady! Začal jsem se zajímat více (přišel na to, že za skautingem jsou křesťanské zásady, nikoliv naopak) a nechal se pokřtít. Bylo mi 14 let, byl jsem pokřtěný a křesťanství bylo nástrojem, který mi říkal, jak se chovat, co je správné a co je špatné. Skauting a kostel žily v dokonalé symbióze, která měla jednu vadu – a to zásadní, chyběl v ní Bůh. Vztah k Bohu jsem si vytvořil až mnohem později, téměř o 10 let později. Je krásné dívat se, jak je Bůh trpělivý a stále nás volá. Což mě vede k poslední myšlence, opět krásné paralele mezi skautingem a vírou. Křest je nesmazatelné znamení, kdo je jednou pokřtěn, je součástí rodiny a nemá, jak by se z toho vyvléknul. Ve skautu jsme se učili „jednou skautem, navždy skautem“ – neskautuji již dlouho, ale přesto píši tento článek, abyste věděli, že skauting mě přivedl k Bohu a Bůh na mě trpělivě počkal. To je mé svědectví.

(napsáno pro Kostnické Jiskry)

Zobrazeno 2533×

Komentáře

pavel-v

DZKS

Jo a dodržuješ to staré skautské pravidlo, že když skaut putuje třeba mezi poli, tak si u toho píská? :)

Papo

Ne, ale jakmile vidím báby u silnice, tak jim ukazuji holá kolena a hledám pro ně francovku.. :)

maxmilianrex

A co heligón v Poštoreckýkapele,používáte ho?

Papo

Na heligón jsme nikdy nehráli..

suposlav

Taky jsem se k víře dostal díky skautu. O to víc mám tento článek "za svůj". Akorát že u mě to začalo na mši během tábora (bylo mi 8 let) kdy mi hrozně vadilo že všichni můžou k přijímání a já ne a hrozně moc jsem chtěl vědět jak to chutná :-) No a skončilo to vystudovanou laickou teologií :-)

HelenaH

suposlav - "to se mi líbí"☺

JiKu

O dokonalé symbióze:
Ano, je ideálem. Ale bohužel se dá skauting provozovat tak, že křesťanství odporuje, a křesťanství se dá provozovat tak, že odporuje skautským zásadám. A tomu obojímu provolávám "fuj, hanba!"

Asterix

Moc děkuji, Papo, že jsme se o tobě zas něco dozvěděli ☺

Já osobně jsem si DLOUHO myslel, že mezi slovy skaut a křesťan je rovnítko. Že každý skaut je věřící. Až tak před 10 lety mi to jeden spolužák ze ZŠ, věřící skaut, vysvětlil, že to tak nemusí být.

Asterix

Papo, jelikož nejsem skautem, mám jednu otázku. Nechápu poznámku o holých kolenech, můžeš to vysvětlit?

JiKu

Asterix:
Stály báby u vesnice
Divily se převelice.
/:Hej hola holaholala,
že mám holá kolena chachacha.:/

http://www.skaut-3oddil.estranky.cz/clanky/Zpevnik.html

Papo

Asterix: Je to až halíkovsky paradoxní, že já, který svěďa nemám v lásce, protože pokud někdo začne měnit svůj život na základě prožitku druhého člověka, tak je pro mě slabomyslný idiot, píši tolik osobních prožitků. A ještě k tomu ten Halík s paradoxy.. ;-)

Asterix

JiKu:
tak teď už chápu nejen kolena a francovku, ale i heligon a kapelu ☺


Papo:
to vůbec nevadí. Vždyť od toho je blog, aby byl osobní, stačí se podívat na ten můj ☺a ani se nebojím, že bych se na základě tvého svědectví stal skautem, to už určitě ne...

Zobrazit 12 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio