"Za Bohem nemusíte jezdit do Fatimy, Lurd nebo Medjugorie. Bůh je v evangeliu. Je bláznivý ten, kdo si myslí, že je Bůh někde více než jinde." /parafráze jedné z myšlenek dnešního kázání v kostele ve Vrchlabí/
PS: Mše ve Vrchlabí byla SKVĚLÁ, až na ten potlesk po mši houslistce (jakkoliv byla excelentní)
Netřeba to dramatizovat,to nejsou kecy.
svíce: :-P
Jinak, zkusme si to rozebrat trochu pozitivně. Těchto zdánlivých protimluvů si byli vědomu už církevní otcové a sv. Augustin. Takže to řešili a vyřešili. Přestali říka, že to (ten), co se nám datuje (nabízí) je Bůh, ale začali hovořit o Boží milosti, o Božích milostech. Je to něco od Boha odlišné. řekněme jeho dary, přízeň, pomoc.
Je to svrchovaně rozumné, protože pokud bereme vážně, že Bůh je nedělitelný, nekonečný a jednoduchý (všechny jeho vlastnosti jsou součástí jeho esence, tedy jím samým), tak je jasné, že se nám nemůže darovat, protože jej nemůžeme přjmout.
Jako kdyby byla nedělitelná zeměkoule a někdo nám jí chtěl dát do kapsy. Prostě se tam nevejde. A pokud z ní nejde uloupnout kamínek, který by se nám do kapsy vešel, je nám dar celé zeměkoule naprd.
Ale ta milost už nemusí být nekonečná. Může být malá, větší, konfekce i šitá na míru. Můžeme ji přijmout.
Jsou ještě nějaké další filosofické důvody k přijetí teorie o tom, že existuje něco jako Boží milosti a že je nám to nabízeno a rozdáváno.
Je to kategorie spíše katolická, ale nevím o tom, že by se vůči ní museli protestanti nějak zásadně vymezovat.
No a když tedy použijeme tuto teorii, tak úvodní dilema můžeme krásně přeformulovat takhle:
Je bláznivý ten, kdo si myslí, že je Bůh někde více než jinde. Ale je docela rozumné přijmout fakt, že se ve své moudrosti rozhodl na některých místech nabízet a rozdávat své milosti intenzivněji a naléhavěji, než na jiných. A je bláznivý ten, kdo se rozhodl této Boží nabídky programově nevyužívat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.