Mých prvních 1.000 kilometrů

Naběhal jsem svých prvních 1.000 kilometrů. Běhat jsem začal po výronu kotníku jako rehabilitaci, kterou mi doktorka v žádném případě nepředepsala. Jak to vlastně bylo?

7. února – začínám běhat. Mám běžet 3 míle, uběhnu sotva 3 kilometry

28. února – vybíhám ve Slovinsku s Martinem, který běhá rád a pro radost. V té době mi to nedochází, ale později mě to velice ovlivní

17. března – v Alpách běžím 16km – prvních 8km do kopce a pak zpět. Je to utrpení, ale cokoliv abych dodržel tréninkový plán. Následuje první zranění – bolestivé koleno v důsledku špatného došlapu na dříve zraněnou nohu

6. dubna – běžím svůj první půlmaraton. Vlastně běžím jen 12km, pak mi vypne hlava a nechce se mi dál. Po 15km se opět ozve koleno a jdu do indiánského běhu. Hecuje mě pastelka, předbíhá monstrózní zadel a děda z „klubu vytrvalců Kotěhůlky“ zmizel kdesi vpředu. Čas 2:18:14

15. dubna – poprvé vybíhám s běžeckou školou Miloše Škorpila – to je začátek mého běhání bez sluchátek, první krok k zlomovému bodu „běhám, protože mám tréninkový plán“ a „běhám pro radost“

Květen – snažím se natrénovat na půlmaraton v Karlových Varech, aby se neopakovalo pražské fiasko

25. května – fantastický zážitek na Karlovarském půlmaratonu, který mě utvrdí v tom, že běhání je super a dá se běhat dlouho, daleko a s radostí a pro tuhle radost se vyplatí žít a běhat více. Čas 1:54:38

2. června – objevuji výzvu na Xman.idnes.cz

5. června – na výzvu zareagoval poprvé i Karel Bolt (libovolný šnek potkaný cestou jako symbol výzvy xman.idnes.cz)

7. června – setkávám se s Markem Odstrčilíkem (šéfredaktor) a dostávám kšiltovku Xman.cz bez které od té doby neběhám, protože mi tak neteče pot do očí. Mám naběháno 100,71km (na Nike+ 76,36km, což odpovídá 76% naběhaného objemu za měsíc květen -ještě že jsem minulý týden četl ten článek o zvyšování zátěže maximálně o 10% za týden)

15. června – Jezerní běh s Mirkou, Markem, Honzou, Michalem jako první společný výběh – skvělá akce!

30. června – mám naběháno 360km za měsíc a odjíždím na zaslouženou dovolenou 

První týden v červenci – nic jsem nevyhrál, jakkoliv šance byla 1:15. Pavel Maleček to vyzobal a to se do klubu „nad Markem“ připojil „last minute“

Druhý týden v červenci – propadám depresi, za 14 dní jsem byl běhat jen 5x, mám natočeno 60km a chci víc!

Třetí týden v červenci – jsem zpět, chci běhat, ale řeším rýmičku z klimatizace

31. července – na poslední chvíli přeskakuji Marka, měsíc končím na slaboučkých 213km

Co mi to prvních 1.000km vzalo? Čas, ale přišel jsem na to, že se dá den přeskládat mnohem efektivněji a běhání z něj zase tolik nesebere. Kilogramy, asi 10. Někde jsem četl, že každých 5 kilo dělá 5 minut rozdílu na půlmaratonu. Iluze – že nemusím své tělo poslouchat a že „všechno vydržím“.

Co mi prvních 1.000km dalo? Rodinu běžců. Neuvěřitelně pohodovou skupinu kolem Xman.cz. Radost z pohybu. Lásku k běhu. Vytrvalost a zarputilost. Vnitřní klid. 

Co napsat závěrem? Díky všem, kdo mě provázíte, díky všem, kdo mě podporují, díky všem, co mi do toho nekecají.