Z deníku novomanžela – o komunikaci

Tak jsem se oženil. Přestál jsem všechny moudré poučky, bodrá napomínání a větu „vem flašku tvrdého a já Ti to rozmluvím“. Udělili jsme si svátost manželství a spokojeně vykročili na cestu manželství.

 Již svatební cesta naznačila, že příručky a zkušenější nelhali. Manželstvím se skutečně věci a lidé mění. Tak například jsem přesvědčován o tom, že kombinace žlutého a bílého zlata umožňuje telepatii. Od svatby se objevily věty jako „to bys měl vědět“ nebo „myslela jsem, že pochopíš, co chci“ popřípadě „zklamal jsi mě, že jsi to neudělal“ přičemž o „tom“ jsme ani nemluvili, ani jsme na to nenarazili a fakticky nebylo jak k „tomu“ dospět jinak než náhodným tipem. A samozřejmě mé nejoblíbenější „je snad jasné, že chci“ – well, milé dámy, není. Je zvláštní, že před svatbou komunikace fungovala zcela běžně a normálně stylem – když něco chci, tak to řeknu.

 Druhá věc, fakticky příbuzná – zdá se, že kombinace žlutého a bílého zlata vypíná chyby toho druhého. Takže jsem se dozvěděl, že „už mi bylo řečeno, že nemá ráda, když šahám na mobil v její přítomnosti“. To je pravda, nijak to nerozporuji, také na mobil nešahám jindy než době „osobního volna“, což je přehlíženo. A zcela v souladu z výše napsaným odstavcem je mobil pranýřován dále – „mám pocit, že nám často zabijí náš osobní život“. Dlouho jsem tápal (ano, jsem již vychován k tomu, že začnu hledat chybu u sebe jako první a vymýšlím, čím jsem se mohl prohřešit) a pak si vzpomněl na pár situací, kdy se má milá z mého pohledu něčím zabavila (typicky šla spát a spánek je pro ni věc posvátná!) a já si ještě hrál na mobilu karty. Ráno jsem si pak vyslechnul, že večer se odemě očekávala aktivita – pokud ne milostná, tak alespoň verbální. Nu což, nu nic, chyby se nevypínají a být manželé neznamená, že se chlap obratem změní.

 A pro dnešní den jsem si nechal na závěr věc jménem PMS – „protivná, mrzutá, stresující“. Kombinace žlutého a bílého zlata na tento stav ženy nemá žádný vliv. Je to stav, kdy chlap nemůže udělat dobře nic. Pokud má ona hlad, můžu buď vyhodit peníze za jídlo (což je špatně, takhle utrácet) nebo jí nekoupit nic (což je špatně, takhle na nic nemyslet). Moc mě potěšilo, když jsem ji mohl vzít do restaurace, kde bylo všechno špatně – co objednám, jsem řešil 2x. Co jsem objednal, jsem zopakoval 2x a když má milá zjistila, že její víno na stole není, bylo mi to vyčteno. Snažil jsem se vysvětlit, že jsme to probírali 4x z toho 2x jsem opakoval, co jsem objednal a že jsem neslyšel ani jednu námitku. Prý nedávala pozor. Nedávala pozor!? A nedávala pozor v této části komunikace nebo nedávala pozor celé mé snažení věnovat jí pozornost a komunikovat (protože tiché posezení v restauraci se nepočítá, nedej Bože abych si vyřídil emaily nebo SMSky u stolu, když mám pocit, že se není o čem bavit). Tento stav naštěstí není setrvalý, jakkoliv periodický a na obranu své milé musím dodat, že druhý den se již ovládala, stačilo ji o to požádat.

PS: Kdyby to nebylo poznat, jsem v manželství štěstí – dlouho jsem o něj usiloval a mám, co jsem chtěl. Svou manželku miluji a tento článek je čistou fikcí