Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Nihil novi sub sole

25. 11. 2016 15:31
Rubrika: Žvatlání

Jen sobě pro připomenutí a jiným pro radost - kromě toho, že to píše ve svých knížkách snad každý rozumný člověk zabývající se výchovou (ale vztahy obecně) si to prožívám každý jeden den doma. Pokud chci, aby se lidé kolem mě změnili, musím začít se změnou u sebe.

Pokud nechci, aby čtrnáctiměsíční Péťa něco dělal (například jedl sladkosti), zřejmě bych to neměl dělat (je neměl jíst) já sám (nebo alespoň před Péťou) a když už sladkosti neplánuji jíst, tak vlastně ani není důvod mít je doma. Uff.. Například bych se měl zbavit zlozvyku používat slovíčko "tak" když něco dokončím. Péťa si to slovíčko hodně oblíbil. Ne tolik jako mé "týýý jo!" které jsem před ním řekl přesně jednou, když jsem mu chtěl pochválit nové tričko. Teď chodí po bytě a střídá své milované "děkujiděkujiděkujiděkuji" s "týýý jo" a "ligoligoligo". A když ho posadím na nočník, tak řekne spolu semnou "tak".

Občas si říkám, že jsem rád, že mám doma syna. Táta jako vzor je sice úkol hodný antických hrdinů (a já si připadám spíše jako Sisyfos, který se snaží tak moc, že ho to čas od času zválcuje), ale ještě pořád to není nic proti úloze maminky v jeho životě. Nedávno jsem se ptal manželky Mirky, jestli by byla schopná a ochotná sepsat seznam vlastností, které by měla mít dívka, kterou by chtěla mít za snachu. Chvilku nad tím přemýšlela a protože už mě zná, zeptala se mě, kam tím mířím. Usmál jsem se a řekl jí, že to je seznam, který by měla splňovat a naplňovat ona sama. Nikoliv kvůli mojí mamince (se kterou má skvělý vztah), ale protože náš syn si jednou vezme za manželku svou maminku. Jako téměř každý kluk. Jako jsem to udělal i já (a objevuji to čím dál tím více).

Výchova sebevýchovou. Jo. A to jsem si myslel, že chodit na gymnázium je těžký životní úděl.

Sdílet

Komentáře

BBB1 Pozoruju, že malé dítě je jako zrcadlo, jen ne úplně přesně. Dost rychle přebere to, co by až tak rychle přebírat nemuselo, a naopak.

Papo @BBB1 Malé dítě má především ohromný cit pro situaci.

Nedávno ke mně přišel čerstvě vysvěcený jáhen, který měl svou nelichotivou přezdívku, kterou jsme ho běžně oslovovali. No a říkal něco v tom duchu, že když bude vysvěcený, jestli bych mu nemohl přestat říkat jeho přezdívkou. Než jsem se nadechl k odpovědi, vyřešil to malý Péťá za mě - začal se hrozně smát, jako by nic vtipnějšího neslyšel. Kamarád jen svěsil ramena, špitnul "zjevně nešlo, pochopil jsem" a odešel, aniž bych k tomu řekl jediné slovo.

Takže ano - nepřesné zrcadlo, které dokáže ukázat co všechno děláme a vytáhnout předně tu jednu věc, kterou si přejeme, aby prošla bez jakékoliv zmínky.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio