Tak povšechně

U nás se toho děje, ani nevím kde začít, abych hned nekončil.

Předně - 8 týdnů do termínu porodu, Mirka už má sbalenou tašku do porodnice a já si uvědomil, že je to skutečné a že se Mirka nepřejedla melounu, který si v bříšku dělá místo na úkor všeho ostatního. Trochu mi to připomnělo svatbu, tedy měsíc před ní, kdy mi došlo, že se opravdu věci změní.

Kdysi jsem četl vtipný článek, že u prvního dítěte ví člověk těhotenství na den přesně, u druhého dítěte tuší týden, u třetího trimestr a čtvrté je takové překvapení. Moc jsem se bavil, teď jen díky upomínce v kalendáři na ultrazvuk v 32. týdnu vím, jaký týden to je. Well, není mi to moc k dobrému jméno, já vím.

Péťa objevuje nové věci - například nákup v Albertu nám trvá 10 minut, opustit dvoje dveře, co se samy otevírají, občas i 20 minut. Péťu prostě strašně moc baví chodit tam a zpět. Nevím jestli proto, že se dveře samy otevírají, nebo protože je tam šikmina a dá se chodit do kopce a z kopce. A táta tam stojí a čeká, proč také ne, když se dítě zabaví a unaví samo.

Mimochodem - sníh Péťu vůbec nebere. Je to prostě namáhavé v něm chodit a on si své legrace se stabilitou užije i na normálním povrchu, ne tak ve sněhu, kde se noha proboří a ještě k tomu pokaždé jinak. Zvláštní sledovat, co všechno může být pro člověka nového. Je to zlatíčko. A za chvíli budou zlatíčka dvě. Snad nebudou ve dne v noci hrát halekačku. Fakt je to skutečné a blíží se to?