Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Tak povšechně

5. 2. 2017 20:37
Rubrika: Žvatlání

U nás se toho děje, ani nevím kde začít, abych hned nekončil.

Předně - 8 týdnů do termínu porodu, Mirka už má sbalenou tašku do porodnice a já si uvědomil, že je to skutečné a že se Mirka nepřejedla melounu, který si v bříšku dělá místo na úkor všeho ostatního. Trochu mi to připomnělo svatbu, tedy měsíc před ní, kdy mi došlo, že se opravdu věci změní.

Kdysi jsem četl vtipný článek, že u prvního dítěte ví člověk těhotenství na den přesně, u druhého dítěte tuší týden, u třetího trimestr a čtvrté je takové překvapení. Moc jsem se bavil, teď jen díky upomínce v kalendáři na ultrazvuk v 32. týdnu vím, jaký týden to je. Well, není mi to moc k dobrému jméno, já vím.

Péťa objevuje nové věci - například nákup v Albertu nám trvá 10 minut, opustit dvoje dveře, co se samy otevírají, občas i 20 minut. Péťu prostě strašně moc baví chodit tam a zpět. Nevím jestli proto, že se dveře samy otevírají, nebo protože je tam šikmina a dá se chodit do kopce a z kopce. A táta tam stojí a čeká, proč také ne, když se dítě zabaví a unaví samo.

Mimochodem - sníh Péťu vůbec nebere. Je to prostě namáhavé v něm chodit a on si své legrace se stabilitou užije i na normálním povrchu, ne tak ve sněhu, kde se noha proboří a ještě k tomu pokaždé jinak. Zvláštní sledovat, co všechno může být pro člověka nového. Je to zlatíčko. A za chvíli budou zlatíčka dvě. Snad nebudou ve dne v noci hrát halekačku. Fakt je to skutečné a blíží se to?

Sdílet

Komentáře

JiKu Upřímně vám přeju nic. Nic nepřeju. Upřímně vám přeju, aby nějak něco. Upřímně nevím, co vám přát, co pro vás bude nejlepší. Spíš vás poroučím do Boží péče, ačkoli nepochybuji o tom, že zbytečně, že už v ní jste.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio