Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Jak řešíme výchovu doma

23. 3. 2017 7:40
Rubrika: Žvatlání

Na ŽMM se strhal názorová bouře, jak se starat o děti. Well, zkusím napsat, jak to probíhalo (a probíhá) doma.

Už u malého prcíčka jsem se jako táta rozhodnul angažovat, aby mě znal a abych já znal jeho. Když nám doma první týden proplakal, tak jsme se střídali v nošení na rukách ve dne i v noci (měl jsem dovolenou, takže houby zle). Krmení umělou výživou, poté co jsem ztratil ostych a obavu, jsem začal praktikovat také, jakkoliv tuto činnost dělala Mirka bezesporu častěji (měřen čas, kdy jsme byli doma oba dva). Důvod byl prostý - nejprve Péťa dostal prso a až poté láhev. Za měsíc a půl jsme vyhráli boj s dětskou žloutenkou, zachránili kojení a Péťa se sám odstavil na pomezí 13 a 14 měsíce (stal se z něj všežravec).

I když jsem do práce chodit začal, tak protože vím, jak nerada Mirka vstává (spánek pro ni ještě stále je posvátná věc, kterou ji nikdo nemá brát), snažil jsem se vstát jako první a jít Péťu přebalit, aby měla Mirka minutku, dvě na probrání. Ostatně to byla ona, kdo byl vzhůru a kojil, zatímco já jsem už zase spokojeně spal. Prý jsem v té době připomínal zombii, ale nedokážu říct, moc jsem nevnímal. Stále ale platí, že po příchodu z práce se snažím o Péťu postarat, aby si Mirka oddechla.

Do výchovy jsme velice rychle zařadili rituály a rutinní postupy, do života Péti přišel řád - koupání kolem půl sedmé a neměnné postupy po něm. Že se několik týdnů mladé dítě rychle učí a velice dobře si pamatuje co se opakuje, jsme zjistili, když jsme začali odsávat soplíky. Tento krajně nepopulární úkon vyvolával pláč dítěte při dokončování předchozí činnosti. Stačilo odsávání zařazovat nahodile a problém zmizel.

Díky tomu, že Péťa uměl pít i z láhve (a stříkačky) jsme doma zavedli od druhého (možná třetího) "volné čtvrtky pro maminku", kdy bylo nejtěžší vyhodit maminku z domu, aby neslyšela a nevnímala dítě a šla si třeba koupit něco pěkného na sebe nebo cvičit nebo - vlastně je jedno co. A dokonce se nám dařilo zmobilizovat babičku a jednou za měsíc jsme společně vyrazili za kulturou nebo prostě jen na večeři.

Kojení (když bylo zachráněno) probíhalo prostě - když měl hlad, dostal prso (nebo odstříkané mléko, v závislosti na přítomnosti maminky), v noci byl nakojen a když skončil a odříhnul si, šel spinkat do postýlky. Žádné spaní u prsu, prso není hračka. Nesaješ? Krmení skončilo, jdeš do postýlky. Easy peasy lemon squeezy.

Protože u nás funguje plná zástupnost ve všech domácích pracech (asi je výhoda vzít si chlapa, co žil 9 let bez maminky a nebylo to na intru), bylo nasnadě, že chceme aby fungovala stejně i v péči o Péťu. Jako bonus jsem se přihlásil k přebalování, pokud jsem byl doma a večernímu koupání (do čtvrtého/pátého měsíce v kyblíku), abych měl s Péťou co největší kontakt. Dnes jsem na mytí pokaděného zadku přeborník.

Péťa po dvou dnech doma ukázal, že raději spí bez zavinovačky než v ní, takže jsme nikdy o šátkování nebo jakémkoliv omezování Péti v pohybu neuvažovali. Jednu postýlku měl v obýváku, druhou v ložnici. Do nosičky jsme ho dali přesně jednou a jeho jasný hlas zněl ještě dřív, než jsme ho vůbec dopnuli.

Věříme tomu, že co Péťu naučíme, to bude umět - vždy když se ozve, jsme mu nablízku, ale protože chceme aby byl samostatné miminko, tak naše přítomnost není to samé jako "přitulím si miminko". Promluvit, pohladit, chytit za ruku.. Snažili jsme se moc netlumit, když měl Péťa spát nebo byl v místnosti, ale postupně se nám to dařilo méně a méně. Myslím, že u druhého to řešit nebudeme, tam to prostě bude dané.

V naší posteli spal jen pokud bylo nejhůř a nedařilo se mu usnout (asi prdíky, kdo to má poznat? Manuál Mirka zapomněla porodit), takže tak jednou - dvakrát za měsíc. Do svého pokoje byl odstěhovaný, když měl rok. Důvod? Protože jsem ho nechtěl v ložnici. V noci zkoušel přivolat mámu, ale bohužel, přišel jen táta. Po třech nocích ho to přestalo bavit. Dnes spí ve velké posteli a když to tak cítí, může přijít k nám. Nezneužívá toho, ví že když zavolá, přijdeme. V uspávání se obden střídáme.

Naše dítě může od malička "prakticky všechno" - když chce něco prozkoumat, snažíme se mu to umožnit. Když chce něco dělat, ať si to dělá (pokud to pro něj není nebezpečné, něco neničí nebo nás tím nevytěžuje přespříliš), alespoň chviličku. Tak může udělat krok z chodníku mezi zaparkovaná auta, pak ho požádáme, aby se vrátil zpátky na chodník a máme jasno. Jemu je silnice ukradená, chce jen "chodit po schodech". Mimochodem - důsledně používáme slova prosím a děkuji. Výsledek je ten, že "děkuji" bylo Péťovo první slovo. 

Péťovo fotky na internetu nehledejte - nejsou tam. Ani jednomu z nás by nevadilo, kdyby ten druhý nějakou fotku na internet dal, ale ani jeden z nás je tam aktivně nedá. Napadá mě jediná výjimka - video, jak Péťa "běží" v protisměru jezdících schodů, tam je filmovaný zezadu. 

A co nás nejvíc ovlivnilo? Určitě přednáška psychiatričky/psycholožky o výchově, kdy nám připomněla, že rodič má vždy zůstat klidný (za což po ní málem skočili rodiče co mají dítě s ADHD) a nenechat se vyprovokovat dítětem (teď už to s nimi jen cuklo). A potom se necháváme formovat Nevýchovou - pro mě osobně jsou to věty "výchova dítěte probíhá skrze výchovu sebe sama - dítě se dívá, nezajímá ho, co mu říkáte" a hodně "nehodnoťte dětský svět očima dospělých. Co Vám přijde jako zabíjení času nebo blbost je pro dítě nejspíš to nejdůležitější, co v ten okamžik může dělat. Respektujte to." Kevin Leman jeho knihy a "kázeň, jíž učí sám život", kdy by rodiče neměli přejímat zodpovědnost za činy svých dětí. 

Mateřství je podmnožina rodičovství, takže jako otec/manžel si činím plný nárok spolurozhodovat o tom, jak Mirky mateřství probíhá. Ostatně zodpovědnost za rodinu před Bohem nese muž. #sorryjako

Zobrazeno 3605×

Komentáře

Papo

@Hrabosh Samozřejmě, že Mirka spolurozhoduje o mém otcovství. Já jsem přeci hlava rodiny a Mirka je krkem, který tou hlavou hýbe :) Nejsem diktátor, doma se na všem domlouváme jako dvě rovnocenné bytosti. Dokonce i třeba očkování jsme spolurozhodovali (jakkoliv si myslím, že já jako laik, který do toho nevidí o tom nemám co rozhodovat vedle lékaře).

Zobrazit 78 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio