Svatební guláš

Ohledně pojmosloví, ten Nekatolik je pokřtěný předpokládám?

Aby to nebylo tak jednoduché: pokud ŘKC neuznává křest jeho "církve", tak bude jako Nepokřtěný.

@mia-maru Ano, asi tu zkratku ještě vysvětlím :-)

Aby to nebylo tak jednoduché: Netýká se pravoslavných nekatolíků.

@MiroslavKratochvíl Prosím doplň :-)
Prav + katolík mimo církev neplatné nesvátostné
Prav + katolík mimo ŘKC bez dispens neplatné nesvátostné
Prav + katolík mimo ŘKC s dispens platné svátostné
Prav + katolík v ŘKC platné svátostné

?

prav + katolík na úřadě = neplatné;
prav + katolík u pravoslavných = platné svátostné, bez dovolení pouze nedovolené;
prav + katolík u katolíků (pokud oddává kněz) = platné svátostné;

Asi takto.

To je věda :D

Katolík Katolík Kostel Ano *) Ano *)
*) Pokud se po x letech nezjistí, že k žádnému sňatku vůbec nedošlo

Takže když bych si vzala jako nepokřtěná na úřadě pokřtěného evangelíka a pak se rozvedu, mám velký problém kdežto když pokřtěného katolíka, můžu vesele uzavřít případně nový( katolický)sňatek? To mi dává smysl!;)

Mám za to, že při sňatku Nepokřtěného s Katolíkem v kostele (řádek 5) je sňatek svátostný. Ale pouze pro katolickou stranu.

:-) je to tak vážné a já si prostě nemůžu pomoct a fakt se mi chce smát......ach jo

@fragaria: není...

Svátostné jen pro jednu stranu je kontradictio in adjecto.

@HelenaH: Jaká jsou alternativy?
a) Svátost a milost s ní spojená jsou nebo nejsou, podle toho, jak to kdo kdy cítí.
b) svátostné není nic
c) svátostný je jakýkoli vztah

Všechny tři varianty mi připadají daleko horší, než to, co učí církev (a HelenaH se tomu směje).

Česky "rozpor sám o sobě", "protimluv".....kravina;-(

Mimochodem, já dovedu pochopit, proč se to HelenuH dovádí k smíchu.
To, co nedovedu pochopit, je, proč to píše na signály.

Byl to smutný smích-pokud by to bylo tak jak psala Fragaria

@jk7: Bingo! Bohužel.

Kamarád se jednou ptal biskupa, zda by bylo možno přijmout v církvi svátost manželství s cetifikátem, že je to zaručeně platné. Že by si i připlatil.

Prý ne.

Sorry, nepochopil jsem tě. Myslel jsem, že se směješ tomu Papovu výčtu. Beru zpět.

Ok. Nic se neděje. Jen jsem myslela že za ty roky co se známe víš, že zrovna tohle pro mě není téma na vtipkování

@fragaria: Mám za to, že při sňatku Nepokřtěného s Katolíkem v kostele je sňatek svátostný.

Svátostné manželství je možné pouze mezi dvěma pokřtěnými.

Církev se dívá na manželství nepokřtěných jako na platná a nerozlučitelná z titulu tzv. přirozeného zákona. Manželství je totiž instituce stará jako lidstvo samo. Nezavedlo ho až křesťanství. Křesťanství ho pozvedá z přirozeného řádu do nadpřirozeného. Do něho člověk vstupuje křtem. Nepokřtěný nemá účast na nadpřirozeném - božském životě či božské přirozenosti Krista.

Nemůže tudíž obývat onu nadpřirozenou rovinu, v níž se také nachází svátostné manželství. Proto jak on tak pokřtěný, který s ním vstupuje do manželství, uzavírá manželství na základě přirozeného zákona - a tedy platně (pokud je uzavřeno kanonickou formou) - nikoli svátostně.

Jednoduše také můžeme říct, že nepokřtěný nemůže přijmout svátost ani ji udělit (vyjma křtu), jak se tomu děje při uzavření manželské smlouvy dvou pokřtěných.

nepokřtěný nemůže přijmout svátost

Nechodí náhodou dospělí katechumeni ke zpovědi?
Nemám a tím zkušenost, takže fakt nevím.

Podle římskokatolických paragrafů a příruček by se to dít asi nemělo:

1) Kodex kanonického práva, Kánon 959:

Ve svátosti pokání věřící, když vyznali své hříchy právoplatnému zpovědníku a když jich litovali a učinili předsevzetí napravit se, dostanou rozhřešení od téhož zpovědníka udělením odpuštění hříchů, jichž se dopustili PO KŘTU SVATÉM a zároveň se smíří s církví, kterou svými hříchy zranili.

2) Příprava dospělých na křest:
P. Ing. Aleš Opatrný
http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Priprava-dospelych-na-krest-pomucka-pro-vedouci.html

Jedná se zde sice o důvěrné rozhovory, nikoliv o nějakou „jakoby zpověď“. Svátost smíření s vyznáním hříchů je možná a má své místo až po křtu.

"Prý ne."

Manželství se uzavírá souhlasem dvou lidí (muže a ženy). A lidé jsou nejrůznější. Prostě nelze nikdy vyloučit, že někdo z nich není lhář, podvodník, impotentní, psychopat atp.

Vyloučit to lze se stejnou jistotou, jako ex post zjistit, že takovým tehdá (v době uzavírání) byl. A snad i větší.

Jen Pán Bůh ví, že člověk bude lhát, církev může jen dodatečně zjistit, zda v minulosti člověk lhal atp...

"Vyloučit to lze se stejnou jistotou"

Nicméně ano, kněz může oddat, má-li morální jistotu (tj. jistotu vylučující rozumnou pozitivní pochybnost o opaku, ale připouštějící opak), že manželství bude platné. Neplatnost může být prohlášena, mají-li soudci také morální jistotu o neplatnosti.

Měla bych k tématu dotaz, který mi tu snad někdo pomůže zodpovědět. Kdysi jsem nad tím dost uvažovala, teď už to tak neřeším, ale když je to k věci... Co situace, kdy manželství dvou katolíků bylo platně a svátostně uzavřeno, ale v průběhu manželství upadne jeden z manželů do těžkého hříchu - tedy ztratí milost posvěcující - a nic moc s tím nedělá? Nemusí zrovna nikoho zavraždit, ale třeba jenom že odmítne chodit ke svátostostem a to ani "jednou za rok" nebo něco podobného. Manželství přitom dál normálně funguje. Je ale možné v takovém stavu manželství stále prožívat svátostně? Myslím tím na druhou stranu, která je v tom "nevinně".

Manželství je pak nadále svátostné.
Jak a zda je možné jeho svátostnost druhou stranou prožívat, to je dotaz na psychologa, případně psychiatra.

Jako laik a amatér se domnívám, že prožívat lze cokoli, ať to reálně existuje nebo ne.

@Kollenka Nemyslím, že by prožívání svátosti mělo vliv na svátost jako takovou.

Hm.... A svátost manželství je něco, co působí pouze v jediném okamžiku - v moment svatby - anebo i v průběhu manželství? Pokud i v průběhu manželství, tak jak může působit, když jedna strana není v milosti posvěcující?

Zeptala byste se takhle na křest? Může působit, když nejste v milosti posvěcující?

Na křest nevím, ale určitě bych se takhle ptala na přijímání. Když nejsem v milsoti posvěcující, ale šla bych k přijámí, přijímám nehodně. A když "přijímám" "svátostného" manžela?

No a s tím křtem - když nejsem v milosti posvěcující, tak mi křest nepomůže. Myslím ke spáse. A taky například přidružení k církvi - křest mě přidružuje k církvi. Když tvrdošíjně setrvávám v těžkém hříchu, tak se od církve odlučuji...

@Kollenka: Posloužil jsem vám odpovědí průmětně vzdělaného katolického laika. Pro podrobnější informace o tom, jak a proč svátosti působí, doporučuji hledat u vzdělaného teologa, nejraději s kanonickou misí to učit.¨

Pokud budete pokračovat ve shánění informací na signáech, zjistíte jedině co si o tom kdo myslí a jak to vnímá.

Takže doporučuji ujasnit si, o co vám jde. Zda o to, vědět, jak to je, nebo vědět, co si o tom kdo myslí.

Je ovšem ještě možnost, že ŘKC už vlastně neví, jak to s tím manželstvím je. Že už není v rámci teologické plurality jednotný názor zaštítěný Duchem Svatým. Že už se dotazem u teologa s kanonickou misí nezjistíte, jak to je, ale jen jeho názor. Ale alespoň bych to, než házet rovnou flintu do žita, zkusil.

:-)

"Hm.... A svátost manželství je něco, co působí pouze v jediném okamžiku - v moment svatby ..."

Svátost manželství je něco, co působí i v době, kdy jako koncept lidmi nerozlučitelného svazku působí potíže.

@Kollenka: Přispěju vám. Zkuste si to ověřit někde, kde mají příslušné razítko :-)

Každá svátost působí a rozmnožuje milost posvěcující. Tu lze těžkým hříchem ztratit. Některé svátosti působí i trvalou vlastnost, kterou ztratit nelze. Pokřtěný tak hříchem nepřestává být křesťanem, kněz knězem, manžel manželem.

V síle svátosti jedná ten, kdo je součinný s jejím neviditelným působením. V manželství to znamená, že každé úsilí ve prospěch dobra manželského života rozmnožuje milost a zásluhy. A to tím víc, oč většímu odporu musí vůle čelit. Krajním odporem je situace, kdy je manžel sám, opuštěn druhou stranou.

Díky za všechny odpovědi. Ověřovat si to budu jedině, pokud se naskytne příležitost. Nemám úplně čas a příležitost obíhat lidi s razítky :-)