Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Být tři dny ženou

7. 4. 2017 21:48
Rubrika: Žvatlání

  Tak jsem manželku odvezl do porodnice a když jsem se vrátil (a má rodina byla větší o dalšího člena, takže jsme už čtyři), poděkoval prarodičům za hlídání a zůstal doma sám. Starat se o Péťu den, dva mám natrénováno, nijak mi to nevadí, ale tohle bylo něco zcela jiného.

  Kevin Leman tvrdí, že hlavní rozdíl mezi mužem a ženou je v tom, že muž klidně odloží práci na později, zatímco pro ženu je život nekončící seznam povinností. Dokonce to ve své poslední knížce Have a New Sex Life by Friday uvedl jako jeden ze tří hlavních důvodů, proč je pro spoustu žen sex po probuzení obtížný - mají pocit, že jim smrdí z úst, cítí se být upocené a hlavně hned myslí na to, co za ten den musí a chtějí stihnout. Manželka byla v porodnici, takže mi sex po probuzení nehrozil (navíc si ani nepamatuji, kdy by mě nevzbudil náš budík v pyžamu). Za to se mi v hlavě rozjel nekončící úkol povinností.

Namátkou den druhý (stejně hektický jako den první a třetí):

  Do ložnice přiťapal Péťa (zjistil, že mu vždy doneseme peřinu, pokud přijde v noci, když ho něco bolí a tak si ji začal nosit sám), na 10 minut se přitulil a pak nám začal den. Převléct, nakrmit (novinka - je potřeba ho zvednout do otevřené lednice, jídlo si chce v 18 měsících už vybírat sám), umýt zadek, přebalit, uvařit oběd, znovu obléct a vyrazit za maminkou do porodnice. Nezapomenout na věci co máme přinést, cestou nakoupit nějaké ovoce a sladkosti, v porodnici se věnovat manželce (to nevyšlo), staršímu synkovi, pochovat mladšího, se starším se jít projít po porodnici, vrátit se, zjistit, že je čas na oběd, přijet pozdě na oběd, uložit hladového a naštvaného syna, který nechce nic jíst, nakrmit sebe, vyřešit pracovní emaily, vrhnout se na úklid v ložnici a připravit postýlku, nakrmit čerstvě vstalého syna znovu ohřátým obědem, naložit druhou pračku, zapnout myčku, vyrazit do porodnice za maminkou, přinutit syna, aby maminku přestal ignorovat, být se svou ženou (ano, konečně jsme měli 10 vteřin pro sebe - než se Péťa zřitil ze židle na zem - kdy jsme se drželi za ruku a koukali jsme si do očí a celý vesmír se točil jenom kolem nás), utišit syna, dojet domů, večeře, koupačka, uspat ho, vyložit pračku, vyndat myčku, začít žehlit, vymyslet co všechno ještě mám udělat, aby se manželka vrátila do bytu, který vypadá jako byt a ne jako doupě dvou čuňat, vykoupat, přečíst si kus duchovní literatury, kousek Bible, poděkovat Bohu, že jsem se pomodlil už během uspávání a upadnout to kómatu..

  A nejhorší na tom byl ten neodbytný pocit, že mě tlačí čas, že nic z toho nemůžu odložit, že i Péťa nechápal, proč na něj tlačím, když já přeci nikdy nikam nespěchám a proto jsou (narozdíl od procházek s mámou, se kterou jsou procházky zásadně od někud někam) tak skvělé. Ten pocit "uniká Ti to" je horší než podebraná pata.

  Třetí den jsem si dovezl Mirku i s Míšou domů (na parkovišti u porodnice k nám přišla vyplašená žena s výrazem "chybí mi 20 korun na autobus do Brna", ale chtěla jen poradit, jak se zapíná vajíčko do pásů v autě - šel jsem se podívat, kutili to tam už její otec a její manžel, ale návod zjevně neviděl ani jeden z nich; zapnul jsem vajíčko a zmizel, než si mě ti dva za tu pohanu (ostatně, přivítali mě slovy "vždyť už to máme" - neměli a nebyli ani blízko) zapamatují a najdou), Mirka vypadá ještě stále jako z reklamy na mateřství, je spokojená, usměvavá a jak byl Péťa nekonečný zdroj strachu a stresu, tak je Míša zdrojem mateřského štěstí (a s tím zjevně nezbytným pocitem viny za to, že u Péti byla vystresovanou, nikoliv šťastnou matkou).

  A proč tenhle článek píšu? Ne, nechci se pochlubit, cílem není ani obdivné hýkání, co všechno ženy dokáží a jak jsou úžasné. Spíš naopak - jakkoliv se snažím respektovat, že je ženám vlastní mít nekončící seznam úkolů ke splnění, tak i přesto si kladu otázku, jestli jim to stojí za to. Svět se nezblázní i když úkoly naberou zpoždění nebo nebudou nikdy realizovány. Ale to už končím jinou knihou doktora Lemana - Ženy přemožte svůj stres, než stres přemůže vás. Tři dny jsem se nechal tlačit termínem "Mirka bude zpátky a nechci, aby tady na ni čekala práce" a do příště to zažít nechci. Po třech dnech bytí ženou jsem opět mužem a vím, že většina věcí prostě počká.

Dobrou noc.

Zobrazeno 30547×

Komentáře

Papo

@evulka Obě mamky se naučily respektovat "můj dům - - můj hrad". Rád oběma pomůžu u nich doma, pokud mě o to požádají (a použijí kouzelné slovíčko, to je nutná podmínka), ale u nás doma je zase na nich zeptat se, jestli potřebujeme (a s čím) pomoct, nikoliv nám to oznamovat. Jednu maminku vycvičily čtyři děti, že její názor není vítaný, pokud o něj není žádána; druhá maminka se za těch 10 let naučila, že nevyžádaný názor může být (a nejspíš i bude) glosován (a oslyšen).

bumik

Nejvíce se mi líbilo: poděkovat Bohu, že jsem se pomodlil už během uspávání :D

Zobrazit 21 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio