Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Obě strany barikády, stále žádná změna...

4. 2. 2009 13:10
Rubrika: Žvatlání

  Občas mi lidé napíší vzkaz, někdy mají starost, někdy jen popřejí, aby nám to se slečnou klapalo, osobně mám radost ze vzkazů všech, mám pocit, že moje texty alespoň trochu promlouvají k lidem, že se lidé dokáží najít ve věcech se kterými válčím a když už nic jiného, tak si řeknou „nejsem v tom sám“. Snažím se odpovědět na každý jeden, svědomitě, tak abych vždy psal svůj názor a povzbuzoval, protože bojovat za svůj život sice může být obtížné, ale podle sebe soudím, že se investovaná námaha vrací.

  Nedávno jsem dostal, opět po dlouhé době, otázku – „a proč vlastně chodíš s tou katoličkou“? A tázající šel výrazně dále – spát spolu nespíte, sice je to milá holka (alespoň podle fotky), ale určitě máš na lepší, je mladá, v posteli to bude prkno, nic si neužiješ a mnoho podobných připomínek. Uff, docela masáž, musím říct, ale ani tak jsem se nezachmuřil, pousmál jsem se a začal mluvit, vyprávět, že jsem si vědom toho, že moje slečna by titul MISS ČR nevyhrála (má moc krátké nohy), že pokud „lepší“ znamená bohatší, že mi stačí bohatě stačí bohatství, které máme (a to, že máme jeden druhého), že sice spolu nespíme teď, ale že mě maminka učila, že sladké má být až po obědě, takže i sex má své místo v našem vztahu, že ono příslovečné „prkno“ jistě nebude, když dělala gymnastiku a že mám za sebou sice náročné, ale čím dál tím plnější dva roky naší „známosti“, protože vztahem se stal nevím kdy, stejně jako si nepamatuji datum, kdy mi začala být slečna, mládě, přítelkyní.

  Druhý tázající na mě šel od lesa – „Ty jsi taková dominantní osoba, je na Tobě vidět, že potřebuješ někoho přinejmenším tak silného, možná silnějšího, s mládětem si přeci můžeš dělat co chceš, je to takové životem nezocelené dítě, prostě si ji omotáš kolem prstu“. Tohle mi zabralo několik vteřin, než jsem si přehrál celý náš vztah, celé ty dva roky, abych mohl odpovědět a to co mi lezlo přes rty mě samotného šokovalo: „Ano, mám tendence se střetávat, chodit hlavou proti zdi, hlavní proudy jsou mi ukradené, hledám svojí cestu, tvrdě za to platím, ale mám tak jistotu, že nejsem opice. Když jsem začal chodit s mládětem, tak jsem do toho šel s tím, že ji zlomím, změním, vo co de? A najednou se ukázalo, že je Ona? Mnohem silnější než jsem já. Tedy, osobně pochybuji, že je to ona, přijde mi křehká, slaboučká a také rozmarná jako květina na planetce Malého prince, rozhodně ne dostatečně silná, aby dokázala argumentovat proti mně. Což mě přivádí k myšlence – pokud to není ona, kdo je to? Výchova? Víra? Bůh? Namísto toho, abych ji změnil k obrazu svému (tedy ono spíše potřebě svojí), tak jsem se začal měnit já, byl jsem na hlavu poražen, pokořen, donucen nejenom sklonit hlavu, ale také pokleknout a ke své nekonečné hrůze jsem zjistil, že to tak činím rád. Ať už je to mládě nebo Bůh, je to něco natolik silného, že se od ní (toho) chci učit, chci přijít na to, jak moc je silná (silný) a kde má své meze. Jsem naprosto fascinován jako vždy, když se ukáže, jak MOC se ještě můžu učit“.

Možná by to chtělo nějaká „moudrá“ slova závěrem – je paradoxem, že nejenom lidé z křesťanského prostředí se ohrazují proti „tomu neznabohu“ (a hloupě se odvolávají na biblické verše vytrhané z kontextu) ale i lidé nevěřící se stejnou měrou ohrazují „proti tomu věřícímu“. Jen mě to utvrzuje v názoru, že lidé jsou ze své podstaty xenofobní – mají strach ze všeho neznámého. Já vím své, jsem šťastný a bohatší o další pohled na tento svět. Díky za to Tobě Pane!

Sdílet

Komentáře

Makaveli Veru tak, duchovne bohatstvo je dolezitejsie. Inac Papo, keby sa mna niekto spytal to co teba a tvrdil mi to iste co tebe, tak by som ho poslal...kade lahsie:-)

honza17 Jo, jo, tahle xenofobie jak říkáš je na obou stranách dost silná. Setkávám se s tím kolem sebe: Kamarád mi vyprávěl, že jeho sestra se vrátila po ročním pobytu z USA a přijela vyděšená, že ti Američané jsou náboženští fanatici (nebyl mi schopný říct s jakou církví byla v kontaktu). Když jsem se ho zeptal jak se takový fanatismus projevoval, odpověděl: No, třeba chodí každou neděli do kostela a tak. Hmmm:-)<br />
Věřící známý si stěžoval: To je hrozné jak ti lidi běžně slyší o papeži, Kristu, Bibli a Církvi a vůbec je to nezajímá, vůbec neotevřou Bibli, neptají se, kdo to byl Ježíš a nenapadne je stát se křesťany. Ani neví jak se od sebe liší jednotlivé církve a spojují to dohromady. A mají předsudky, že to jsou všechno poblblí pánbíčkáři.<br />
Tak jsem se zeptal: Kolikrát otevřels Korán? Kdy sis něco přečetl o Islámu? Co víš o sunnitech a šíitech? Kolik toho víš o Mohammedovi?<br />
Odpověď: Mě to nezajímá. Když vidím jací jsou to všichni teroristi a fanatici. Hmmm:-)

Miruš co se tady člověk všechno nedozví...:-)

Honza89 honza17: <br />
jj to je dobrá ukázka...mě se taky nelíbí to, že nám křesťanům vadí, že nás někteří nevěřící odsuzují a přitom ani nevědí v co věříme..ale na druhou stranu mi přijde, že spousta křesťanú přitom taky nemá úctu k ostatním náboženstvím... <br />
Islám = fanatici, teroristi<br />
Budhisti = ti divní, co jenom pořád meditujou atd.<br />
<br />
pokud se nenaučíme respektovat cizí víru, ale taky nevíru (ateismus), pak těžko můžeme čekat, že někdo bude respektovat nás...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio