Tichá chvíle stále naštvaného

Včera proběhla první chvíle ztišení se a modliteb v našem sboru (ne úplně první, ale po dlouhé době první). Když jsme s farářem Romanem plánovali tuto akci, nevěděli jsme kolik lidí dorazí. Plán zněl - necháme to Pánu, pozveme všechny a pokud Pán nedá, tak si uděláme modlitební chvíli pro sebe. V nedělním bulletinku byla pozvánka již dvě neděle předem, neděli před touto akcí na ní bylo upozorněno v ohláškách v rámci sekce "akce na příští týden" a den předem šel ještě email na milé farníky. Tolik k propagaci.

Myšlenka na "duchovní obnovu" v malém mi přišla na um, když jsem byl společně s Píseckými mládežníky navštívit Romana Dvořáka v jeho novém působišti v Protivíně. Společná modlitba stylem - vzývání Ducha svatého, díky, chvály, prosby - se mi strašně moc líbila, připomněla mi adoraci na Silvestra 2007 (tam se mi to líbilo z provedení, ne pro monstranci). I došel jsem s důvěrou za naším farářem Romanem a zeptal se ho, jestli ČCE má nějakou duchovní obnovu, nějakou akci tohoto rázu. Nemá. Zeptal jsem se, jak se v ČCE řeší aby člověk ve víře nevyhasnul, aby se posouval stále dál? Neřeší. Je to na každém faráři. A jak to udělat, abychom něco alespoň malého nabídli členům našeho sboru? Inu uspořádat již zméněnou chvíli ztišení a modliteb, kde by člověk alespoň trochu nabral inspiraci do vlastních modliteb, novou chuť. "Kreativní" modlitby jsou fajn, ale člověk na nich musí tvrdě pracovat, ostatně jako na všem.

Než se pustím do samotného průběhu, ještě jednu odbočku udělat prostě musím. Evidentně jsem ještě nevychladnul a jsem v ráži, takže se rád obuji do své milé, domovské ČCE. Slovo "KONCEPCE" je cizí slovo a mám pocit, že ani má osobní investice do slovníku cizích slov a jeho věnování synodní radě tomu nepomůže. Slovo "ŘÍZENÍ" se podle všech náznaků dá použít pouze ve vztahu k autu nebo nákláďáku a slovo SPOLUPRÁCE zřejmě příliš zavání společnou prací na panských pozemcích, tak se moc nepraktikuje. Snad jen upravená slova klasika mě můžou trochu utěšit: "Neplačte vy oči moje, ona za ta nemohla. Každá církev kopnout potřebuje, tak si ústa namlela, la la lá, tak si ústa namlela".

Začátek domluven na půl sedmou, v šest deset odcházím vyzvednou kamaráda Tomáše z ŘKC, kterého jsem chutě pozval a Roman zůstává osamocen. Vracíme se "za pět půl" a s radostí vidím, že nebudeme tři, ale že přišlo alespoň pár lidí, takže celkem nás bylo devět. Podle mě úspěch. Roman to připravil skvěle. Pro zahřátí jsme si na plátno pustili abecedu a vymýšleli, jak říkáme Bohu (resp. celé trojici) čímž jsme měli dobrý základ na oslování Boha v modlitbách. Dalším Bohem bylo velebení Boha, písnička, jiný námět - papír do ruky a napsat své hříchy na papírek. Papír a tužka to je jistota, člověk tak nemusí shromažďovat a vymýšlet najednou a hned měl krásný přehled co všechno natropil. Papírek pak roztrhat a vyhodit. Tomáš se mi smál, že evangelická zpověď se mu zamlouvá.. písnička a námět třetí - modlitby za církev. Každý napsal na papírek za co by se chtěl pomodlit, jen pár slov, pak se papírky zamíchaly a my se modlili také za to co si kdo vylosoval. Písnička a poslední kolo proseb zakončené písní. Celkově, čistý čas hodina a čtvrt příjemně stráveného času.

Dovolím si ještě maličké hodnocení v bodech:

• pozitivum: písničky byly voleny citlivě k tématu
• pozitivum: skvěle zvládnuté navození atmosféry
• pozitivum: změny ve způsobu modliteb vedlo k tomu, že se lidé "nestihli nudit" resp. nemohli utíkat myšlenkama moc jinam
• pozitivum: vhodně zvolený čas kdy lidé stihli přijít po práci, po škole a neměli pocit, že je to dlouho do noci
• pozitivum: příjemně strávený čas modlitbou s inspirací pro modlitby další
• negativum: moc jsem Romanovi s přípravou nepomohl, což je špatně, farář by neměl všechno dělat sám
• negativum: přišli především lidé co se nebojí modlit nahlas a veřejně. sestry a bratry co jsou více introvertní  se nám nepodařilo přilákat
• konstatování: velice vysoko posazená laťka
• konstatování: protože to byl "úvodní pokus" bude potřeba vytvořit koncepci
• konstatování: přítomní lidé reagovali veskrze pozitivně

Jakkoliv si říkáme "sestro" a "bratře" tak jeden z nejmocnějších nástrojů na vytváření společenství - společnou modlitbu, prakticky přehlížíme. Škoda. Jak říkal Roman v předmluvě:

"Modlitba nás spojuje, vytváří nejintimnější vztah mezi tím ke komu se modlíme, nejintimnější vztah s tím za koho se modlíme, a nejintimnější vztah s kým se modlíme".