Ekumenická zásada

Stará ekumenická zásada:

"V podstatném jednota, v nepodstatném svoboda, ve všem pak láska". (Po ekumenickém chodníku, Pavel Filipi; autorem je pak Vincenc Lerinský (někdy před rokem 450))

Leuenberská konkordie říká, na čem se církve společně shodli a protože se na něčem shodli, vytvořili společenství a tím pádem říká "Kde existuje mezi církvemi takováto shoda, nepostihují již odsudky pozici v reformačních konfesích dnešní pozici těchto církví".

Lecos to vysvětluje, jen když se dívám, k čemu se věroučně hlásí ČCE:

"Českobratrská církev evangelická, stručně zvaná Evangelická církev, vyznává víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, která ji spojuje s křesťany všech vyznání a všech dob."

Tak si říkám, jestli toho podstatného není nějak málo..

Zbytek je tak nějak nezávazný (ze zdrojů se učí, nikoliv je vyznává):

Evangelická církev se hlásí do společenství reformačních církví obnovených a stále se obnovujících Božím slovem. Navazuje na tradice České reformace, na hnutí husitské, církev podobojí i Jednotu bratrskou, na církve evangelické augsburského i helvetského vyznání, povolené v našich zemích tolerančním patentem v roce 1781 a sloučené svobodným rozhodnutím zástupců všech sborů na generálním sněmu r. 1918 v církev jedinou, která přijala jméno Českobratrská církev evangelická. V poslušnosti a svobodě víry se učí ze starokřesťanských vyznání víry Apoštolského, Nicejskocařihradského a tzv. Athanasiova, i z konfesí reformačních, čtyř článků pražských, vyznání Jednoty českých bratří podle vydání J.A.Komenského z r. 1662, Českého vyznání, vyznání Augsburského a Druhého vyznání helvetského. Za jediné pravidlo víry a života uznává Boží slovo dosvědčené v Písmech Starého a Nového zákona, jejichž středem je Boží zjevení v Ježíši Kristu.

V praxi to funguje asi tak, že by z katolických dogmat bylo vyškrtnuto "kdo nevyznává že/kdo věříš jinak budiž proklet", kdyby se k takovému společenství přidala ŘKC.

Takže se ptám i Vás ostatních - co je pro Vás to PODSTATNÉ?