Bohoslužby jako téma

Jako člen platformy krize/vize ČCE jsem se zamyslel nad některými otázkami, které nám předeslal bratr Ilja Herold v rámci druhého tématu - bohoslužba. Děkuji za krásné otázky pro zamyšlení se v přehledném schématu. Každá z nich by si jistě zasloužila obšírnější zamyšlení, množství mě nutí ke zkratkovitosti, ale co je dokonalé? Možná se pokusím některé body rozpracovat detailněji později na blogu.

Teze: Bohoslužby jsou dnes a u nás osou i náplní náboženského života. Mimo "kostel" církev prakticky neexistuje.

Odpověď: Pokud se jako společenství (resp. společenství svatých) projevujeme pouze v kostele, je jistě někde chyba. Křesťaném nelze být od 9:30 do 10:30 každou neděli k vidění na U Pošty 6. Pokud je otázka kladena pouze na úroveň společenství (tedy zmíněný šálek kafe na knížce v prvním tématu), pak si nejsem jistý, jestli účelem církve je budovat hluboké svazky (naopak budováním hluboké důvěry ve společenství jsem si jist)

Otázka: Je Bible historickou poémou o hledání Boha... nebo náboženskou encyklopedií?

Odpověď: Bible je pro mě především svědectvím. Věřím, že v ní lze hledat poémy o hledání Boha, když mám pocit, že jsem se musel někam otočit a proto Ho nevidím, právě tak jako návodem k vířem a zdrojem základních etických postojů. Otázkou je, jestli by se církev měla nutně a za každou cenu vyjadřovat ke všem "moderním problémům". Co může církev říct k geneticky modifikovaným potravinám? Zhodnotit, jestli se jedná o zasahování do božího díla? "Kdyby Bůh chtěl, abychom létali, dal by nám křídla" zněl jeden čas argument proti letadlům. Prosím, neopakujme takovéto argumenty.

Otázka: Je evangelium naukou o nadpřirozených bytostech ... nebo Kristovským pozváním k novému myšlení a životu?

Odpověď: Především bych se bránil takovýmto zkratkám. Četl jsem slova jednoho evangelikálního pastora, který varoval před redukcí evangelia na "Ježíš Tě miluje, víra v něj Tě spasí a dá Ti smysl života". Nicméně z nabízených možností je pro mě evangelium Kristovským pozváním k novému myšlení a životu.

Otázka: Je víra definována jednou pro vždy (Apostolikum) ... nebo se hledá ... mění ... přizpůsobuje ... vyvíjí?

Odpověď: Upřímně věřím, že základy víry jsou definovány jednou pro vždy. Pavel Filipi použil výrok Vincence Lerinského "V podstatném jednota, v nepodstatném svoboda, ve všem pak láska" a já mám strach, aby toho "podstatného k vyznání" nebyla jen jedna věta - "Českobratrská církev evangelická, stručně zvaná Evangelická církev, vyznává víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, která ji spojuje s křesťany všech vyznání a všech dob." Je tenká hranice mezi "svobodou" a "anarchií".

Otázka: Mají faráři kázat co si myslí ... nebo objektivní teologii?

Odpověď: Skrze znalosti objektivní teologie a víry vlastní církve by měli kázat v souladu s vlastním svědomím (a protože budou kázat o vlastním vidění světa, budou, podle mě, vždy kázat, co si myslí)

Otázka: Má eucharistie definovat a upevňovat rozdíly mezi církvemi (důrazem na poučení, vyznání, zpověď, specifickou liturgii) ... nebo rozdíly přehlížet, zamlčovat a překlenovat ?

Odpověď: Na obecné rovině mám za to, že trend "hledání společného" (leuenberské společenství, společné vyhlášení k učení o ospravedlnění, etc.) je pěkný, ale rozhodně by se neměly rozdíly zamlčovat nebo přehlížet. Kdo z nás je ochotný vzdát se českého jazyka pro dobro Evropy? Jsou skutečně odsudky přežitkem, jak říká leuenberská konkordie? Nebo to má co dělat s identifikací nás samotných? Uměli by dnešní duchovní vychovat "lutherána" nebo "kalvinistu" nebo je to přežitek? A lze se na toto dělení dívat jako na přežitek, když se hlásíme k "tradici české reformace"?

Otázka: Je bohoslužba náborem do církve, kouzlením, službou Hospodinu, službou lidem? Musí být bohoslužby v neděli? Komu (čemu) slouží veřejné (hlasité) modlitby?

Odpověď: Bohoslužba je přeci společným chválením Boha, setkáním se s bratry a sestrami ve víře, se společenstvím, což by nás mělo posilovat (vezměte si, jak na nás působí setkání s reálně přítomným Kristem v chlebu a víně). Veřené modlitby jsou přeci pro upevnění společenství! V modlitbě jsem nahý, odhaluji se Bohu a všem, co mě slyší, se kterými svou modlitbu sdílím a slouží celému společenství. Samozřejmě se lze také odvolat na Bibli a shodě alespoň dvou v modlitbě.. Náš sbor, podle mého soudu, nemá v liturgii nic (liturgie = pořadí bohoslužby), čemu by příchozí nedokázal porozumět hned (narozdíl třeba od ŘKC), takže pokud věříme, že se nově příchozí nadchne pro atmosféru upřímného pokání a lásky k Bohu, pak lidi na bohoslužby zvěme. Možná je to škoda, že liturgie není nosná. Když se kázání nepovede, jen málokdo se umí, podle mě, upřímně radovat z prožitého v kostele. Otázku bohoslužeb v neděli bych si dovolil uchopit maličko jinak a neodpovědět hned (snad jindy) - proč chodíme na bohoslužbu?

Otázka: Má nastupující farář navazovat na způsob, obsah a zbožnost faráře odcházejícího? Kde a jak má farář naslouchat svému sboru?

Opověď: Farář by jistě neměl razit "novoty přes mrtvoly", ale po dohodě  se staršovstvem, zároveň by si měl (alespoň u menších sborů) v průběhu roku najít čas na "soukromý průzkum veřejného mínění" v rozhovorech. Jenže! tohle není jen o faráři, ale především o staršovstvu a sboru. Abychom uměli také dávat zpětnou vazbu (zde zdůrazním potřebu také KLADNÉ zpětné vazby, na kterou jsme tak rádi skoupí).