Deníček z Ameriky - den třetí

fotky jsou na: http://pajco.rajce.idnes.cz/Las_Vegas_-_muj_pobyt/

Úterý 11.5.2010 - ten třetí

Ráno jsem se probudil s hroznou myšlenkou! Byl jsem podveden, zmanipulován a vůbec! V noci jsem se vzbudil jen asi 4x takže se zdá, že se mi podařilo nemít jet leg (tryskovou nohu). Každopádně tohle probuzení nebylo v pohodě, vůbec se mi nelíbilo. Uvězněn! Podveden! Vždyť nejít první večer na večeři přes ulici do hotelu Treasure Island a ráno pro kafe (a to jen pro to, že jsem chtěl jmenovitě Starbucks), tak bych si po celý týden vystačil s hotelovým komplexem. Restaurace, kavárny, kasino, obchody, falešná obloha, takže člověk má pocit, že je venku vedle nějakého chlorovaného bazénu. Děs - běs. Je 7:00 (16:00 v mé rodné zemi - na Slovensku) a já jdu na snídani. Švédské stoly, dávám si sladký muffin, anglický muffin a dorážím se miskou cereálií. Jinak se vlastně nic neděje, dnes dopoledne prosedím na General session (ze zdvořilosti), ale v myšlenkách už jsem na výletě po městě.. jak já se těším na fotky! Tedy až je nafotím.

Právě jsem dostal horkou zprávu - zítra dopoledne budou CDčka kde je chci mít.. stále si kladu otázku, proč mi nikdo nedal vědět, že je s doručením něco špatně :( moc se těším, až mi pošlou fakturu, ještě si o tom hodně budu chtít promluvit.

Sedím na general session a ačkoliv je velice pěkně připravená, výsledek je ten, že sedím u počítače a vyřizuji si korespondenci s Českou republikou, které právě začíná večer. Nicméně výlet po městě to jistí, v 14:15 zabalím stánek a jdu na procházku - chystám se nafotit a projít Las Vegas Boulevard South, kterému se také říká „Strip". Natěšený spokojený jdu připravit stánek a hádejte, co jsem tam našel - CDčka! 1.000 CDček, které nebudeme schopni udat už v životě nikdy! Mé nadšení nezná mezí, volám do své domoviny a chci email na šéfovou dobré duše, že ji chci pochválit za snahu, nasazení a úsilí. Chudák dobrá duše si myslela, že se zase něco pokazilo. Uff, tak tohle máme z krku, alespoň něco. Připravuji stánek vesele si pískaje.

Vystavování proběhlo, jak proběhnout mělo - bez problémů. Občas potkám jméno, se kterým jsem se setkal dva nebo tři roky zpět (to není, že bych měl zázračnou paměť, spíš jsem ty seznamy lidí obvolával a obtelefonoval nesčetněkrát, třeba Raghu Mandyam z E & J Gallo Winnery se prostě nedá zapomenout) a lidé jsou překvapeni, že si vzpomínám. To nic nemění na faktu, že je 14:45 a já zavírám poslední skříňku, dohoda s Philem je jasná - sraz ve sport baru a kdo dřív přijde, objednává pivo. Samozřejmě není plán pít, ale je to startovací, aby se nám lépe šlapalo. Phil je trochu silnější a ještě k tomu líný už 30 let američan, představa 2-3 milí ho prý děsí. Převlékám se a ve sport baru jsem jako první.

Sport bar - upřímně řečeno, je to děs! je děs! Protože v televizi běžně chytíte 100 programů, je stále na co koukat. Vezměte, prosím, v potaz, že je zde basketball, baseball, fotball (ten americký) a hokej na vysoké profesionální úrovni. Pokud by vás tohle nebavilo, nabízí se golf nebo anglická liga, to tak ve stručnosti. Co tím chci říct - pokud chcete zabít čas, pusťte bednu, najděte si sport a můžete u ní zblbnout. A protože blbnout u televize sám není to pravé ořechové, můžete zblbnout s kamarády ve sport baru. Představte si kino, kdo jsou gaučové sedačky a polštáře. Tak nějak to ve sport baru vypadá (ostatně se můžete přesvědčit na fotkách).

Usedám na bar, objednávám dvě piva (Newcastle) a dostávám je v plastových kelímkách. Když si sednu, nabídne mi barman, že mi je přelije do sklenice. Phil přichází, začínáme rozebírat politiku a společně s barmanem se shodneme, že bychom Řecku nedali ani děravý knoflík. Zvoní mi mobil a volá šéf - stal se omyl, vystavovatel to nevytisknul na program, že se ještě vystavuje od pěti do sedmi. Máme 15:45, dopíjíme pivo a dáváme si další, abychom se dočkali druhého kola výstavy. Zvažuji nějaký mls, třeba hranolky, ale při představě brzké večeře (zadarmo) to zavrhuji. Po dvou pivech mám o něco širší úsměv a podle mého soudu i uvolněnější vystupování. Na stánku se opět neodehraje nic dramatického, pouze máme plné ruce - pardon - pusy práce. „Slibem nezarmoutíš. Kdo dvakrát slíbil, jako by jednou dal." i tak by se dalo definovat motto naší práce. Na závěr se přišly k našemu stánku vyfotografovat dvě nepříliš pohledné slečny, ale vzali jsme je na milost. Jezdí cyklistiku, firma TIBCO je sponzoruje, proto jsou na konferenci.

Pro tohle sdělení musím začít nový odstavec, protože to nechápu. Od té doby, co se rozkřiklo (já se tím tedy moc netajil), že jsem zasnoubený, tak každou chvíli slyším variantu na větu „kdyby to snoubenka... " dosaďte si sami. Mezi těmito výroky však nejčastěji dominuje věta „počkej, my tě vyfotíme a pošleme to snoubence!" To samé jsem slyšel i nyní, tak jsem neodolal, vyfotil s těmito slečnami, abych podpořil svou oblíbenou historku - když se Mirka přihlásila na facebook, tak po určité době si prošla moje fotky. Výsledek inspekce byl tristní. Z 40ti fotek bylo kolem 32 s nějakou slečnou, kterých se dalo napočítat dobře kolem 10ti. Pointa je v tom, že ani jedna z nich nebyla Mirka. :( Takže od té doby sebou vozíme foťáček a množíme fotky nás dvou, aby bylo všem jasno, že ta pravá je jenom jedna.

Mimochodem - ta slečna v červeném dresu je mistrině Ameriky v silniční cyklistice, ale to jen tak na okraj.

Takže pokus číslo dvě - vyrážíme do ulic projít Strip, ale už nezačínáme v sport baru, ale rovnou na recepci. O průběhu prohlídky vypoví spíše fotky, asi nemá smysl se moc rozepisovat, ale některé postřehy si přeci jen neodpustím. Všechno je tu veliké. Naše obchodní centra typu Letňany, Paladium Chodov, Nový Smíchov jsou k smíchu. Pro představu - trvá mi kolem 10ti minut dojít z pokoje na výstavní plochu a to je ta výstavní plocha někde, řekněme že v 1/3 hotelové komplexu pokud já jsem na konci. Různé styly se naprosto kýčovitě mísí. Římský styl (Caesar palace a Forum shoppin mole), egyptský styl (Mandalay Bay), Benátky.. Dlužno říct, že když jsem došel na konec Stripu, byl jsem toho tak přesycené, že mě to ani nebavilo, už se mi to jen, spíš více než méně, začalo eklovat. Je těžké sehnat točené pivo v kasinu. Nevím proč. Lahvové sežene, panáky sežene, ale točené jen těžko. Před kasine Bellagio (snad se to tak píše) je fontána, která má vodotrysky tryskající podle muziky. Chudák Phil - kdybyste viděli ten nadšený výraz a já mu jen suše oznámil, že tohle máme i s barevným podsvícením v Praze už asi 120 let. Ještě se ujistil, jestli je to opravdu alespoň podobné a já mu bez uzardění odpověděl, že lepší (checht). Před kasinem Mirage mají zase malou sopku, před kasinem Treasure Island pirátskou loď, pak je tady New York kde mají Sochu Svobody, Empire state building a velkou horskou dráhu, najdete tu také Eiffelovu věž a havajské stánky a vůbec, prakticky cokoliv si vymyslíte. Všechno je velké a velkolepé. Město nemá prakticky žádnou logiku, ale prý právě proto jej turisti milují - protože tady chtějí jen ztrácet zábrany a peníze, samozřejmě při tom požívat kvanta alkoholu. Na ulicích stojí chlapíci v barevných tričkách s nápisem „dívky pro vás do 20ti minut" a rozdávají vizitky s obnaženýma kráskama. Přitom s kartičkama práskají o sebe, takže to vydává nezaměnitelný zvuk.  Na konci Stripu jsme se šli posilnit (opět Newcastle) a barmanky mi sebraly foťák a vyfotily se. Chudinky, byla jim pěkná kosa, jak byly oblečené. Bar -5°kde je vše z ledu byl zajímavý, ale jen zvenčí, dovnitř jsme nešli. V baru jsme k pivu od krásky z Ohio dostali i mističku popcornu. Milé.

Jen poznámka - protože je všechno mnohem větší, než jsem zvyklý z republiky, tak odhad vzdálenosti je velice obtížný. Prostě jdete k baráku, v hlavě máte parametry přinejlepším vysokého paneláku a ono je to mnohem větší.

Chystal jsem se chytit taxíka, aby si Phil, který vypadal, že toho má dost plné zuby, odpočinul, ale Phil chtěl šlapat zpět. Dobrá tedy, nemám problém. Tedy, mám. Už jsem tu psal o amerických porcích. No, problém je i ve složení stravy, v tom, že cokoliv vypiju, má bublinky a také tu konzumuji na mě velké množství piva. Výsledek se dostavil - zbláznil se mi žaludek. Moc se těším do letadla :( Dorazili jsme do hotelu (ještě jsem udělal pár fotek) a chtěli to zakončit ve sport baru, ale protože hodiny ukazovaly 0:45 a sport bar zavíral v 22:00, odebral jsem se do pokoje. Dopíšu, nahraju fotky, napustím si vanu a půjdu spát. To bude zítra ale drsné ráno.