Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Eucharistická slavnost

25. 4. 2010 15:13
Rubrika: Konfesní úvahy

Eucharistická slavnost, Večeře Páně nebo jakkoliv tomu chcete říkat. Přednáška Pavla Filipiho, kterou jsem vyslechl a následující diskuze vzbudila v mé hlavě několik otázek. Tématem tohoto měsíce krize/vize ČCE jsou bohoslužby a tak nastíním několik otázek, které padly.

V ČCE tolik oblíbená otázka - jak často by se měla být  eucharistická slavnost? Katolická praxe - vysluhuje se každý den a člověk by měl k přistoupit k přijímání alespoň jednou za rok. Stará praxe v ČCE - vysluhování jednou za čtvrt roku. Současná praxe je vysluhování jednou za měsíc a samozřejmě se nestydí ozvat lidé, co by rádi vysluhování každý týden. Kalvín - každý týden. Luther - každý týden.

No, snad popojedeme. Co jsem slyšel, tak podle kalvinistů  (pokud to nějaký bude číst, klidně mě (p)opravte) nemůže být o nějakém reálném těle Kristově ani řeč. Tělo nemůže být všude najednou, prostě se tím tak nějak popírá to, že Ježíš byl člověkem. Lutherští o tom mají poněkud více "katolickou" představu o reálné přítomnosti Krista, nicméně o "transsubstiaci" nelze hovořit. A pak jsou tady katolíci a jejich reálná přeměna podstaty. Leuenberská konkordie budiž zanedbána, něco společného tam asi je, ale to neznamená, že v tom nejsou rozdíly (a já mám pocit, že docela velké).

K čemu že je ta eucharistická slavnost? Je to způsob jak někoho potrestat nebo je to svátostná posila? To je ale nesmyslná otázka, asi si právě říkáte, ale fakt se zamyslete - jak to říkal Ježíš? "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní". Co na to katolíci? "Jsi pod těžkým hříchem? Na eucharistii nemáš nárok!" Co třeba Církev Bratská? "Když se někdo nechová mravně, vyloučíme ho od Večeře Páně". A co na to Bible? Víte jak si podáváte ruku, třesete s ní sousedům (někteří provozují "pokojovou turistiku", kterou nemám rád) a říkáte "Pokoj Tobě" (katolíci "Pokoj Vám" - vždyť to nedává smysl! Knězi klidně tykáte "I s Tebou" ale lidem kolem sebe budete vykat "ze slušnosti"?) - tak to tam není jen tak pro srandu králíkům. Ono je někde, už nevím kde (zase? ještě stále nevím kde?) že se máme přistoupit k Večeři Páně po usmíření. Takže k čemu vlastně ta eucharistická slavnost je? Jako trest? Jako posila? Jako oslava smíření s bližním?

Jak často by se mělo přistupovat k eucharistické slavnosti? No, u evangelíků asi žádná velká otázka -  Večeře Páně je jednou za měsíc, zváni jsou všichni pokřtění (katolíci nesmí, protože by tím uznali společenství s lidmi, kteří nejsou ve společenství už proto, že neuznávají papeže jako hlavu církve). Pro katolíky už by to mohlo být zajímavější (je nutné přistupovat kdykoliv můžu?), ale ono i u evangelíků - skutečně musíme přistupovat vždy když můžeme? A skutečně má smysl vysluhovat Večeři Páně "jen tak"? Aniž by u toho byli lidé? A proč? (tady se můžou vyřádit katolíci, resp. katoličtí knězi).

Eucharistická slavnost je pak ale především symbolem jednoty mezi křesťany, takže jsem slyšel i vyjádření "ten kdo se spokojeně ušklíbá nad tím, že katolická církev je pro pírána jedná proti eucharistii" a moc se mi líbilo.

Uff.. vyčerpán jdu spát.. Amen.

Sdílet

Komentáře

Trabi Problémem ViZe je, že znalostem nařazuje pocit...<br />
Zakládat vidění světa na znalostech nazývá legalismem...

Trabi Dovolil bych si ještě mírně precisovat pojmy, které používám: <br />
<br />
odpor - jednotlivý násilní nebo série takových činů, vykonaný jednotlivce případně isolovanou skupinou vůči nespravedlivě/nelegálně nastolené státní moci, nebo moci, která byla nastolena legálně, ale která se vůči svým obyvatelům chová násilně (znárodňování, vyvlastňování, vraždy, justiční vraždy)<br />
<br />
Odboj - totéž, ale organisováno v širší síti, pod velením, často vojenským.<br />
<br />
Občanská válka - konflikt v podstatě válečný, na jehož obou stranách stojí státní příslušníci téhož státu.<br />
Formální znaky: obě strany si činí nárok na moc a její uplatňování, někdy existují území ovládaná jednotlivými antagonisticckými skupinami od počátku (USA), jindy se vytvářejí postupně (Rusko, Španělsko).<br />
<br />
V případě okupace šlo zcela evidentně o odboj, vzniklý spontánně, později koordinovaný (samozvanou, ale později mezinárodně uznanou) exilovou vládou v Londýně. Protože nebyl namířen proti příslušníkům vlastního státu, ale proti okupační moci, nejednalo se o válku občanskou...<br />
<br />
Papírově existující Československá republika byla ovšem s Velkoněmeckou říší ve válečném stavu (a to déle než trvala II. světová válka...<br />
Například parašutisté vystupovali tedy jako českoslovenští vojáci...<br />
Ani z tohoto pohledu nešlo o válku občanskou...<br />
<br />
Složitější by to bylo s občany Protektorátu, ale ani tady není možné hovořit o občanské válce, protože protektorátní občané primárně neútočili na protektorátní úřady, ale na německou okupační správu. Němci (a to ani původně českoslovenští) byli státními příslušníky Říše, nikoliv Pretektorátu...<br />
<br />
O Občanské válce nejde hovořit ani při Slovenském národním povstání:<br />
: nebylo namířeno proti stávajícmu režimu SR, ale proti okupačním jednotkám Německa.<br />
: povstalecká armáda sama sebe definovala jako 1. česko-slovenskou armádu na Slovensku<br />
: tedy, i kdyby povstaci bojovali se zbytkem pravidelné Slovenské armády, která nezradila a zůstala věrná zákonným orgánům Slovenské republiky, nejednalo by se o občanskou válku, ale o válečný konflikt Československé republiky a Slovenské republiky, které ostatně byly, jak ukázáno výše, ve válečném stavu.<br />
<br />
U Mašínů šlo v této hierarchii o odpor, snad zamýšlený, že přeroste v širší odbojovou činnost, případně vyvolá občanskou válku... případně mezinárodní konflikt... což se tedy bohužel nestalo...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio