Kumbaya, my lord, Kumbaya!

Kdo je křesťanem?

30. 6. 2011 13:24
Rubrika: Žvatlání | Štítky: křesťanství

Chtěl jsem napsat takovýto článek, ale časem.. netušil jsem, že se věci sejdou tak, že jej budu psát již dnes namísto spánku. Poté, co signály propagují článek, který říká, že škatulkování je fuj, ať žije pravdoláskovství (to je zase fuj pro mě), reakce jsou následně mazány jako „hádavé“, tak mi to nedá a chtěl bych přispět svou troškou do mlýna. Diskuze mi nevadí a ani babča mě nepřesvědčí, abych něco mazal nebo korigoval. To mě nebaví.

Předně je dobré vědět, proč vytvářím škatulky? Protože nejsem Bůh, nabízí se odpověď, která by reagovala na výše zmíněný článek. Ale to není příliš objevné (každý, kdo vnímal dění v roce 1998 ví, že Hašan je bůh!). Nicméně si myslím, že mám dva dobré důvody, proč škatulky vytvářet.

1 - První důvod je prostý - abych mohl na někoho ukázat prstem a říct, že není v nějaké/dané (ideálně elitní) skupině. Doufám, že se Vám ten důvod nelíbí, ale ono je to velice důležité, protože ten „někoho“ jsem já sám. Pro mě je to snadné – Bůh po nás chce, abychom se přibližovali co nejvíce nějakému ideálu, je to velice náročný Bůh, který ví, jak moc po nás chce, ale také dává záruky, že nám nenaloží více, než uneseme. Také zapomeňte na automatický předsudek, že když vytvářím škatulky, tak se do nich automaticky pasuji jako člen (tedy jako člověk, co je uvnitř).

2 - Vždyť to je právě ten druhý důvod, vytvářím škatulky proto, abych věděl, kam bych se rád dostal. Stojí mě velice mnoho práce udržet sám sebe v nějaké rozumné disciplíně, abych směřoval k nějaké škatulce. A do této mé snahy často vstupuje nějaký pravdoláskař, který rozhlašuje, že ho Bůh miluje, protože on na Něj s upřímným srdcem kašle a nepřetvařuje se. Nemá potřebu farizejsky usilovat o splnění nějakých a jakýchkoliv „kvót“ nebo cpát se do škatulek, prostě je upřímný a „vo to go“. Většinou je to doplněné komentářem jako „nemáš právo soudit druhé“ s tichým doufáním, že tak nebude nikdo soudit jej a to mu docela stačí k tomu, aby když říká, že nikdo nemá soudit, tak nebude soudit ani on sám sebe. Při střetnutí s takovouto hlásnou troubou mám chuť být Kainem, ale vždy se ovládnu a v bodě 1 dosadím za „někoho“ právě onu konkrétní osobu a snažím se ji ukázat, že žít se dá/má jinak. Výsledky jsou tristní.

Abychom si trochu ukázali škatulkování v praxi, mám zde velice širokou definici křesťana, kam se vejde spousta lidí, ale zároveň může být (a pro mě je) i nedostižným ideálem. Čtyři body, ve kterých se střetává ortodoxie s ortopraxí. Podotýkám, že se jedná do značné míry o reakci na to, co vidím ve svém okolí.

1. Křesťan je pokřtěný

2. Křesťan vyznává a věří Apoštolské vyznání víry

3. Křesťan se účastní života Církve (bohoslužby, svátosti, atd. atp.)

4. Křesťan na sebe bere zodpovědnost za Církev a její členy (služba církvi, bližním, modlitba, atd. atp.)

Kdo se nevejde do všech čtyř škatulek, ten (ale i ta) není opravdovým křesťanem (poustevníci jsou problémově zařaditelní, já vím..).

Sdílet

Komentáře

Papo Jo, už jsem na to měl reakci, že vlastně popisuji čtyři stavy:
1 - křesťan
2 - věřící křesťan
3 - praktikující křesťan
4 - aktivní křesťan

Tyhle škatulky mám primárně pro sebe, abych věděl, kam mám mířit. Není za tím snaha vymezit pojem "opravdový křesťan", jako spíš snaha dát dohromady, jaké nároky bych na křesťana kladl..

ViZ a co škatulky
1/ takykřesťan
2/ skorokřesťan
3/ jakobykřesťan
... :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio