Kumbaya, my lord, Kumbaya!

A proč ne?

17. 6. 2012 22:16
Rubrika: Žvatlání

A proč ne?

Mirka není tvor nepřející nebo tak, to jistě ne, jen mě dobře zná a ví, že já jsem štědrý chvílemi až moc. Takže se občas v rozhovoru objeví otázka "a proč?" - "a proč chceš bráchovi koupit tak drahé tričko, když on Tobě nekoupí nikdy nic" "a proč zrovna Ty tam musíš jít a udělat to?" jsou takové dvě modelové otázky, které se objevují více či méně často. Mirku miluji a jako své jednou budoucí manželce se snažím odpovídat celými větami, přesto se najdou okamžiky, kdy mi nejlepší odpovědí je právě otázka z nadpisu: "A proč ne?"

Vemte si klasické dilema se sklenicí - je poloprázdná nebo poloplná? My češi míváme ve zvyku vidět skleničku poloprázdnou (tu svou), sousedovu poloplnou a míváme ohromnou radost, pokud se mu jeho sklenička převrhne. A zde je ten okamžik, kdy takovému sousedovi nabídnu, že mu odliji polovinu své skleničky a přichází otázka "a proč dáváš tomu nešikovi polovinu z toho mála co máš?" a já odpovídám "a proč ne?"

Líbí se mi myšlenka, že nic co mám není mé, že vše co mám, mám od Boha. Tedy vše co mám jsou věci, které mám "navíc". A pokud mám něco navíc, pak je to jednoznačně přebytek. Písmo mě učí, že chudé vdovy dávají ze svého nedostatku, tak kdo jsem já, abych nedal z přebytku? Proč bych neměl dát, když mám více než dost? Proč bych se měl ptát co z toho mám já, když se mohu ptát, co z toho má ten druhý?

Určitě každý z vás už řešil problém společně kupovaného dárku. To se koupí dárek a lidé na něj dávají peníze. V jednom případě všichni stejně, v jiném případě každý, kolik může. Vždy se najde člověk, který položí tu otázku "a jak se pozná, kolik jsem dal já? Vždyť já jsem dal víc než ten druhý." Malý sobeček v nás začne křičet, že by snad nemusel být vidět, že naše malé "já" nemá dostatečně velikou reklamu a zapomínáme, že při darování čehokoliv nejde o nás, ale o tu radost, kterou uděláme obdarovanému. V ten okamžik si skutečně mohu dovolit říct, že radost a spokojenost bližního na kterém mi záleží má nevyčíslitelnou hodnotu (finanční, ale i času investovaného do vymýšlení, realizace, atp.).

Modelově budu hovořit o penězích, ale dá se do tohoto vzorce dosadit slovo "čas" nebo jiná veličina. Snad každý z nás ví, kolik peněz potřebuje na základní "přežití". Vše ostatní je přebytek. Přebytek jsou peníze na věci, bez kterých se můžeme obejít - zahraniční dovolená, večeře v luxusní restauraci, peníze "na hospodu", atp. Každý z nás může jistě nějakou tu korunu ušetřit. Každý máme přebytky. A proč ne? A proč se o ně nepodělit?

Zkuste si někdy vzpomenout, až se budete sami sebe ptát, co z toho či onoho budete mít, na tuto maličkou zmatenou úvahu a zeptejte se sami sebe, co vám brání to či ono udělat..

Sdílet

Komentáře

HelenaH já myslím, že vždycky se "něco hnulo"-v každé oblasti lidského života... když se našel někdo ochotný investovat svoje srdce, své síly-prostě kus sebe. Vždyť to nemusíme hned nazývat "láskou"
... já nevím, jaké jiné slovo použít, než investice - v ekonomii je to název pro něco, co má velkou hodnotu-nejdřív to nebylo, investovali (dali) jsme do toho-peníze,práci,čas...a je z toho hodnotná stavba☺ Když dáš někomu něco, co by bez tvého darování prostě neměl, investoval jsi do něj-má ten hmotný dar od tebe a ještě vědomí: jo - je tu někdo, kdo mi to daroval

JiKu Slovo investice jsem začal používat v souvislosti s podobenstvím o hřivnách.
Ale je možno investovat do lidí i do věcí. Investovat, aby něco. Takové to personální investování do někoho konkrétního, to není můj styl. Investuji, aby něco.

A pokud investuji do lidí (třeba Convivium), dělám to proto, aby byli o něco obohaceni a aby to svoje obohacení mohli investovat dál. Člověk sám toho může udělat pro druhé jen velmi málo, proto nejlepší investice je učit lidi investovat. Tu poravdovou práci, s kterou bych sám nehnul, udělá až druhá či třetí generace investorů.

Lidí ochotných něco dšlat je strašně malé procento. Ale na počet jsou to určitě stovky. A kdyby se našlo 30, 50, kteří napřou SVÉ investiční prostředky nějakým společným směrem, tak by se občas někde něco podařit mohlo.

Za strašně důležitou považuji mentalitu štafety, nikoli vděčnosti nebo reciprocity.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio